Řecká ruleta

Příběhy lidí v nejisté době

Přinášíme vám úryvek z knihy Řecká ruleta. Jsou to příběhy lidí v těžkých dobých, ve kterých se Řecko právě nachází, doplněné odbornými texty Yiannise Korečka. Knížku je možno zakoupit ve většině českých knihkupectvích nebo na stránkách nakladatele https://www.nln.cz/knihy/recka-ruleta-pribehy-lidi-v-nejiste-dobe/.

V Řecku můžete kontaktovat autorku Pavlu Smetanovou na adrese pavla74@hotmail.com

Napište nám do komentářů, co si myslíte o řecké krizi. Jak změnila váš život a kdo si myslíte, že je hlavním viníkem.

Škola, základ života?

Tohle heslo rozhodně neplatí vŘecku. Tam totiž státní škola žákovi potřebné vzdělání nedá. Za posledních dvacet let si Řekové vybudovali vlastní systém soukromého školství, který je paralelou toho státního. Už jsem se zmiňovala, že se soukromým doučovacím školám říká frontistiria. Navštěvují je po dopoledním vyučování téměř všechny děti. Teprve tam se totiž něco naučí. Učitelé ve státních školách tak měli své teplé místo bez dřiny, ostatní sežehnali práci ve frontistiriu, rodiče to zaplatili a stát neměl problém s nezaměstnanými učiteli. Alespoňtak to v zemi fungovalo ještě donedávna. Krize to změnila.

„Dnes už nemůžu cestovat jako dříve. Benzín je drahý. Tak chodím na procházky a koupu se v moři, to je zadarmo. Platím na svého syna, aby mohl dostudovat. Nažádné brigády nechodí, všecko leží na mně.“ Vasilis, profesor fyziky na státní střední škole si nestěžuje, jen vysvětluje, jaká je realita. V rámci úsporných opatření mu strhli třicet procent z platu. Dnes si po dvaceti letech práce vydělá kolem dvanácti set eur měsíčně.

„Ve škole pracujeme pořád stejně, nepolevujeme v učení. Ale domácí přípravu neděláme tak poctivě, protože máme často druhou práci. Jednou prací se neuživíme, nemáme tedy tolik času.“

Soukromých doučování se ale horlivě zastává. Nepřijde mu na nich nic divného. Vysvětluje mi, že program, který nastavila vláda pro školy, není vhodný. Proto chodí děti do frontistirií a na soukromé hodiny. Je tam lepší program, procvičují se úkoly. Ve škole na to prostě není čas.

I on sám má se soukromým doučováním bohaté zkušenosti nejen jako učitel, který si tak přivydělává (což je sice nelegální, státní zaměstnanci si nesmějí přivydělávat v soukromé sféře), ale také jako otec, který do vzdělání svého syna investoval nemalé peníze.

Vypočítává, že rok ho stojí asi šest tisíc eur, to je za dva roky dvanáct tisíc. Ovšem tyto peníze považuje za investici do budoucnosti. Srovnává, že rekonstrukce bytu ho stála kolem třiceti tisíc, takže vzdělání jeho dítěte bylo levnější.

Prodavač cigaret Lefteris utratil za svoji dceru podstatně vice. Dcera chodila celých šest let na doučování. Nejen na angličtinu, ale i na matematiku, fyziku, chemii a řečtinu. Ve škole nic nedělali. Dohromady ho to stálo asi třicet až čtyřicet tisíc eur. Po skončení vysoké školy však dcera nesehnala práci a tak se teď v Anglii stará o koně…

Rodiče chtějí lepší budoucnost pro svoje děti. María, uklízečka v základní škole, potvrzuje: „Kostas, můj třináctiletý syn, chodí na angličtinu a němčinu, ale bude potřebovat i matematiku a fyziku. Je to nezbytně nutné. Ale stojí to hodně peněz. Bez frontistirií se to nedá zvládnout.“

Jenže kvůli krizi lidé v Řecku často nemají peníze už ani na jídlo, a tak frontistiria v posledních měsících hromadně zavírají. Velká nezaměstnanost tak možná přinutí učitele dělat svoji práci zodpovědně. Jinak přijdou o místo. Ekonomická krize tak snad přinese i něco pozitivního.

Řecká škola je zvláštní instituce. Člověk by mohl řeckým učitelům skoro závidět. Letní prázdniny jsou tři měsíce, vánoční zase tři týdny, velikonoční dva týdny a mezitím spousta církevních a státních svátků. Když je hezky, vezmou učitelé děti jeden den v měsíci na “výlet”, což v praxi znamená, že děti pobíhají bez dozoru někde na náměstí a učitelé sedí v kavárně a kouří. Pracovní doba moc dlouhá není a jak jsem už zmiňovala, mnozí učitelé se opravdu nepředřou.

Školní system je trochu jiný než u nás. Do šesté třídy děti chodí na základní školu, od sedmé pak na tříleté gymnázium a pak je možnost jít ještě na tříleté lyceum nebo nějakou jinouškolu. Už od gymnázia je ve školách zavedeno zkouškové období, což znamená, že děti mají už měsíc před prázdninami volno, připravují se doma a jednou za dva dny chodí na dvě hodiny do školy na písemné testy z jednotlivých předmětů.

Ale učitelé neustále stávkují. Každou chvíli tedy děti nejdou do školy a zůstanou doma. Dříve stávkovali úplně všichni učitelé, teď už je ale mezi nimi i mnoho “stávkokazů”.Takže se stává, že děti jdou ráno do školy, protože jedna učitelka nestávkuje, pak pobíhají tři hodiny po dvorku, protože další stávkují a nakonec mají třeba ještě jednu hodinu s někým, kdo nestávkuje.

Proč učitelé stávkují?

Poprosila jsem svého známého Kostase, jestli by mi vysvětlil, za co vlastně učitelé stávkují a proč čím dál více učitelů v poslední době od stávky upouští.

Kostas Mikalef je 34 letý profesor informatiky na střední škole na ostrově Korfu.

Vypráví mi, že v poslední době protestují proti dalšímu hromadnému propouštění ve státní sféře. Podle jeho slov má v demokratické zemi na stávku každý právo. V minulosti požadovali zaměstnanci více práv, dnes se bojí o svá místa a o své platy. To je důvod stávek.

On sám ale nestávkuje, protože nepodporuje teorii,že stávka je jediným správným prostředkem, jak dosáhnout svých práv. Je to jedna z možností. Ale přehnané stávkování v minulosti dovedlo tento prostředek k řešením, které nebyly akceptovatelné – k takové stávkové inflaci. Proto si myslí, že stávky už dávno k ničemu nejsou.

Dalším důvodem je, že v delším časovém horizontu si prostě nemůže dovolit stávkovat více než dva nebo tři dny. Takže mu to nedává smysl. I dříve stávkoval spíše symbolicky.

Řekové jsou svými stávkami pověstní, ale málokdo ví, že stávkování je vlastně luxus. Stávky v Řecku stojí účastníky hodně peněz.Člověk přijde o sedmdesát až sedmdesát pět eur denně, i když plat zaměstnance je mnohem nižší. Zaměstnanec totiž musí zaplatit i náklady zaměstnavatele. Kostasův plat profesora je 940 eur měsíčně, má vysokou kvalifikaci, včetně deseti let praxe. To vychází na 30 eur denně, kdyžspočítáme pracovní dny, je to 45 eur denně.

Kostas vypočítává, kolik vlastně taková stávka ve skutečnosti každého zaměstnance stojí. Když někdo stávkuje měsíc, jeho stávka nestojí 940 eur, ale 1400 eur. Takže ten, kdo stávkuje, zaplatí vlastně víc, než vydělá. Dluh mu potom zaměstnavatel postupně strhává z platu.

Strach ze ztráty zaměstnání, stejně jako v Řecku dnes skoro každý, má i Kostas.

Kostasovým oborem je informatika. Šeptá se, že budou první, kteří přijdou o práci ve státních institucích. Proslýchá se to veškole, říkají to kolegové, je to slyšet i z ministerstva školství. Jako důvod rušení těchto předmětů ministerstvo uvádí, že děti informatiku umí odjinud, takže platit kantory by v tomto případě byl zbytečný luxus. (Vřeckých školách je ale nadále například povinný předmět náboženství.)

Kostas zatím nemá žádný náhradní plán pro případ,že by se jeho prognozy vyplnily. Myslí si, že když člověk přijde o práci, musí sebrat sílu dělat něco jiného. V řecké společnosti je to ale dost složité. Ti, kteří se nacházejí ve finanční tísni, musí zkusit hledat práci v zahraničí. Kosta zatím žádné rodinné závazky nemá, takže je finančnězodpovědný jen sám za sebe, ale i on uvažuje o odchodu do zahraničí.

Je neuvěřeitelné, jak se v Řecku plýtvá školními učebnicemi. Děti dostávají na začátku školního roku zbrusu nové a na konci roku slaví příchod prázdnin tím, že knihy hromadně pálí!! Tam, kde se nepálí, se prostě vyhodí do popelnice.

Nejen, že si tak děti knih samozřejmě neváží a různě je ničí, ale navíc téměř pravidelně na začátku nového školního roku stát nemá dostatek peněz, aby dodal do všech škol knihy nové, takže se na ně musí leckdy i několik měsíců čekat.

Možná je to při těch miliardách ztracených eur malá položka, ale když spočteme, že knihy mohou stát na každé dítě okolo dvou set eur, pak by tuto částku jistě uvítali například důchodci, kterým byly důchody sníženy na úplné minimum. Ušetřené peníze za školní knihy by mohly penzistům sloužit jako jako jednorázová výpomoc třeba před Velikonocemi.

Ve většině škol neexistují školní jídelny, ale tam, kde jsou, mají žáci obědy zadarmo. Ale protože jsou zadarmo, není jídlo příliš kvalitní, a tak ho děti stejně nejedí, nebo vyhazují…..

Pavla Smetanová, Yiannis Koreček, Řecká ruleta