Skip to content Skip to sidebar Skip to footer

Jak šel Honza do světa

Rate this post

Postižené děti na Korfu

 

Narodil se před 24 lety  řecké mámě a českému tátovi. Po mámince zdědil touhu lidem pomáhat a po tatínkovi zase fyzickou zdatnost a schopnost poradit si v kdejaké nelehké situaci. To je Honza Spilka, kluk, který po řecké maturitě odešel do Čech studovat speciální pedagogiku a v devatenácti začal při škole pracovat  v Jedličově ústavu. Teď se rozhodl, že oba světy zkusí propojit a ukázat postiženým dětem svoji domovinu.
——————————————————————————————————-
Dnes pořádá Honza pro děti na zahradě svých rodičů grilovačku.Zatímco dává na gril další špízy neboli po řecku suvlaki, vypráví mi, jak dostal nápad jet s dětmi na Korfu, kde od malička vyrůstal. Chtěl, aby se děti mohly vykoupat v moři a tak podnikl strastiplné organizační přípravy a shánění peněz. A jeho snaha přinesla své ovoce:
 
„Korfu je krásný ostrov, ale hrozně bariérový. Hlavní město Kerkyra má úzké chodníky a nejsou tam nájezdy. Lidi na ostrově jsou celkově vstřícnější než Češi. Už na trajektu se nám personál snažil zpříjemnit cestu,“ srovnává své zkušenosti. Tahle akce je už jeho několikátou zahraniční cestou s dětmi. Přijeli šestnáct let starou Karosou, protože na nový autobus nemá ústav v současné době prostředky.
 
Děti se zdají být nadšené, se svými vozíčky přejíždějí v rámci svých možností z místa na místo a radují se, že konečně viděly moře:
 
„Jeli jsme žlutou ponorkou, podél skal a pobřeží a pak jsme se otočili, jeli jsme zptáky do přístavu, nejdřív my a pak ti druzí,“ září nadšením desetiletý Michal.
 
„Některý vozíčky jsme nechali venku a pak dole byly ty skla a ryby, nějaký chobotničky a tak,“ skáče mu do řeči devítiletý kamarád Honza.
 
Čtrnáctitelá Hanka by taky chtěla říct něco do vysílání: „Kerkyra je řecký ostrov a přijeďte na Korfu, je to tady fakt úžasný.“ Informace o ostrově si prý sama vyhledala na internetu.
 
Zajímá mě, jak se takový mladý muž dostal k tak neobvyklé práci, která se, zdá se, stala jeho koníčkem:
 
„Do Jedličkárny jsem šel dělat, protože jsem to chtěl zkusit a už jsem tam zůstal a dělám tam pět let. Ty děti mají radost z jiných věcí, větší radost ze života a člověka to naplňuje pocitem, že dělá něco dobrýho a že má možnost někomu pomoct,“ vysvětluje.
 
 
 „Přijeďte na Korfu!!“ Volají všechny společně.
 
Živou reportáž si můžete poslechnout na stránkách ČRo zde http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/1085739
 
Pavla Smetanová www.ostrovanka.cz

5 Comments

  • Karel Strobl
    Posted 17.7.2012 at 18:27

    díky, nemám co dodat. Málokdy si s takovou intenzitou člověk uvědomí co má za bohatství, když je zdráv… a pak obdivuju lidi, kteří se starají o ty co takové štěstí nemají.. Honzo, člověče, bohužel /zatím/ nemám jak ti pomoci, ale děláš to dobře..!!!

    Odpovědět
  • ostrovanka
    Posted 18.7.2012 at 10:37

    vyjimecny syn vyjimecnych rodicu:)

    Odpovědět
  • Soňa
    Posted 21.7.2012 at 13:32

    Obdivuhodné, hezké, milé. Pro děti určitě krásný zážitek, na který budou celý život vzpomínat!

    Odpovědět
  • Iveta
    Posted 21.7.2012 at 19:41

    Takovehle lidi svet potrebuje a je dobre ,ze jeste jsou

    Odpovědět
  • manoulka
    Posted 30.7.2012 at 11:54

    Velký obdiv a velké uznání – škoda, že nejsem bohatší, bylo by co sponzorovat. A škoda, že ti, co bohatí jsou, sponzorují zas jen další bohaté…Ach jo.

    Odpovědět

Leave a Comment

0.0/5