K čemu slouží Řecká televize?

Do řecké televize, ať už soukromé nebo státní, jsem tepala už před lety a to jsem ji sledovala víceméně náhodou. Teď ale mám její sledování (hlavně zpravodajství) v popisu práce a od té doby, co nám vítr shodil ze střechy satelit, nemám už celkem ani na vybranou.

 

Na státní televizi mě vždycky fascinovala skladba pořadů. Každé všední ráno například, na jednom ze tří programů, vystupoval dávno zesnulý malíř, který učil veřejnost malovat olejovými barvami na plátno a vytvářel přitom neuvěřitelně věrné, i když super kýčovité, obrazy. Den co den, rok co rok, vlastně se stal takovou součástí našeho rána. Když Adonisovi stoupl tlak z dalších daní, o kterých hlásili v ranním zpravodajství na jiném programu, přepli jsme na Rosse, který zrovna maloval jehličnany (ty byly jeho nejoblíbenějším motivem) a zasmáli se.

 

Večer byla po zprávách vždycky relace o počasí tak podrobná, že trvala skoro hodinu. Pak začínaly často dobré filmy (pokud se v řecké televizi vysílaly kdy kvalitní filmy světové kinematografie, pak většinou na veřejnoprávních programech), které ale o půlnoci přerušila půlhodinová zpravodajská relace, takže pokud jsem neusnula, většinou jsem při své chabé paměti neměla šanci si pamatovat, o čem vlastně film byl.

 

Bohužel jsem nikdy neměla možnost sledovat ty nejlepší pořady, které se vysílaly často až kolem jedné hodiny ranní, protože v tu dobu buď spím, nebo se někde bavím, ale na televizi prostě nekoukám. Byly zde kulturní akce, koncerty, umění, o to všechno jsem přišla.

 

Teď řeckou státní televizi vypnuli. Mluvčí vlády v úterý odpoledne prohlásil, že je konec a když zaměstnanci odmítli odejít a vysílali dál, vláda prostě vypnula signál. A tak jsme asi čtyřicet minut před půlnocí byli svědky historické události, kdy najednou ztmavly všechny tři kanály řecké státní televize. Jeden po druhém. Cvak, cvak, cvak, tma…

 

O tom, jestli to je nebo není škoda, by se dalo diskutovat hodiny. Chyběla by nám v Čechách nějak výrazně Česká Televize? Je taky jasné, že to byla klasická řecká státní instituce, kde mizelo nesmírné množství peněz a bylo tam uměle vytvořeno mnohonásobně více pracovních míst, než bylo kdy třeba. Je taky faktem, že ta televize neměla nějak výraznou sledovanost. Jenže…. Jenže právě nikdy není nic jen tak jednoduché.

 

Velká část řecké populace se bouří proti vypnutí, i když televizi nesledovala. Řecký zpěvák Janis Kotsiras (skvělý zpěvák a muzikant) napsal srdceryvný článek na internet v tom smyslu, že také platí za školy, ač do žádných nechodí a ani nemá děti. Že platí za nemocnice, ač je zdravý a že platí za silnice na Kosu, ač tam nikdy nebyl a asi ani nikdy nebude. Tak proč vypínat televizi, za kterou každá domácnost zaplatí v přepočtu sto korun měsíčně, když ji nikdo nesleduje, ale která dává zaměstnání tolika lidem?

 

Řekové jsou velmi emocionální. Televize je jejich veřejný majetek a nedají si na ni sáhnout. A tak dnes hromadně stávkují, protože tohle se prostě nedělá. (I když mnozí z nich začali měnit názor, když zjistili, jaké platy brali televizní zaměstnanci ještě před dvěma lety…)

 

Ale já myslím, že o samotnou televizi až tolik nejde. Zpravodajských kanálů je v dnešní době víc než dost, takže o tu nezávislost snad nemusíme mít strach. Jde ale o téměř tři tisíce lidí, kteří přišli z hodiny na hodinu o zaměstnání. Jsou to tátové a mámy od rodin, lidé, kteří teď nemají kam jít a čím se živit, protože v Řecku je to s tou prací opravdu zapeklité.

 

Jde o to, že když si vláda usmyslí, že zavře televizi a nikdo proti tomu nic nenadělá, může si příště usmyslet zavřít nemocnice, školy, univerzity a vlastně cokoliv. Znamená to, že vláda začala mít neomezenou moc a nikdo si nemůže být jistý ničím. Žádné zákony už neplatí a v zemi nastává chaos, nebo ještě hůř- diktatura. S tou už Řekové svoji bohatou zkušenost mají.

 

Můj úžasný učitel saxofonu, profesor na univerzitě a  jeden z nejlepších jazzových hráčů v Řecku, který pracuje a hraje se studenty i ve svém volném čase a zadarmo, byl nedávno v Athénách, aby zde natočil pro řeckou televizi  se svými studenty hodinový pořad o jazzu. Stálo ho to spoustu času, peněz a úsilí. Pořad se měl konečně vysílat v noci z úterka na středu (umínila jsem si, že zůstanu tentokrát výjimečně vzhůru), jenže hodinu před tím televize zhasla.

 

A tohle všechno jsou už ty lidské roviny, které vidím. Takže reformy ano, ale úplné zrušení televize ne. Zvlášt, když za ni zatím není náhrada. A až jednou bude, začnou se zase přijímat lidi, kteří se vládě hodí. A rozdělování hezkých pracovních míst může začít zase nanovo. Ale tentokrát jen pro ty poslušné.

 

Do té doby bude Řecko jedinou zemí na světě, která nemá vlastní veřejnoprávní televizi.

 

Co si o tom celém myslíte vy? Sledovali jste ERT? Na co jste se dívali? Bude vám chybět?

 

Pavla Smetanová www.ostrovanka.cz