První rady od zkušené matky dvojjazyčných dětí
Bilingvní výchova – pár rad do začátku
Pokud jste se jako já rozhodli, že bilingvní výchova vašich dětí bude vaší naprostou prioritou, musím vás varovat. Nebude to žádná procházka růžovým sadem. Budou časy, kdy se budete cítit naprosto vyčerpaní a budete to chtít vzdát. Časy, kdy budete mít nutkání s vašimi dětmi mluvit „cizím“ jazykem, tedy jazykem, který vás obklopuje, protože by to prostě v dané situaci bylo jednodušší. Někdy budete mít pocit, že se z vás vytratila veškerá energie a že už to dál nezvládnete.
Bilingvní výchova přece nemůže být nic těžkého!
Jestli si myslíte, že bilingvní výchova je jednoduchá a že komunikovat s vašimi dětmi minoritním jazykem, kterým ve vašem blízkém okolí nikdo jiný nemluví, bude hračka, pak se do toho radši ani nepouštějte. Pokud chcete, aby z vašich dětí vyrostli bilingvní lidé, kteří budou oba jazyky ovládat na podobné úrovni, budete jejich biligvní výchově muset věnovat všechno. Pokud jste pro vaše dítě jediným zdrojem minoritního jazyka, připravte se na maraton. A pokud k tomu pracujete a vaše dítě je celý den v jeslích, ve školce a později ve škole obklopeno jazykem dominantním, připravte se na to, že na konci dne budete mít opravdu dost energie tak akorát na to, abyste se dostali do postele…
A stojí tedy bilingvní výchova za to?
Někteří z vás si teď možná říkají, že přeháním. Pravdou je, že jsem perfekcionista, a tudíž všechno dělám na sto procent. Vám možná bude stačit, že vaše dítě bude rozumět pár slovům a bude umět komunikovat lámavou češtinou, angličtinou či jiným jazykem. A i to je samozřejmě v pořádku. Ale je důležité, abyste již od začátku měli jasný cíl a podle něj si vytvořili jasnou a ucelenou strategii. Pokud je vašim cílem plně bilingvní dítě, které bez problémů bude ovládat oba jazyky, musíte jeho bilingvní výchově i vy dát sto procent. Kompromisy při bilingvní výchově neexistují. Přeji vám do začátku pevné nervy a hodně energie!
Jana Ganrnsworthy www.bilingvni-vychova.com
Bilingvni výchova v praxi bude moje tema bakalářské prace tak doufám, ze se na vas budu moci obrátit s dotazníky 🙂
[1] sandro, mrkni na www stranky uvedene u jmena autorky, tam je spousta zajimavosti, ktere nam laskave dovolila zde zverejnovat.
Souhlasim naprosto, bilingvni vychova je tezka prace, neustale svoje deti opravuji, jak co rict spravne. Ted jsme jeste ve fazi 1.tridy a ucime se cist a psat. Nekdy neni nalada ze strany ditka. Ale davam tomu vsechno, ceske pohadky, pisnicky.. je to FUSKA! Ale.. kdyz vidim,ze to nese ovoce, nikdy bych nemenila!!!!!
ja mam dotaz….mam tri dcery, na nejstarsi dceru jsem mluvila slovensky a muzu rict ze zaklady ma a domluvi se i kdyz ne docela na 100% spravne gramaticky, problem nastal kdyz se narodila druha dcera, ktera taky vyrustala dvojjazycne , ona proste do tri let nemluvila skoro vubec, zacali jsme s logoterapii a bylo nam vyslovene receno ze na ni mame mluvit jenom jednim jazykem, pro mne osobne bylo primo nemozne mluvit na dve deti ( mezitim se nam narodila i treti dcera ) jednim jazykem a na tu prostredni recky…nevim co s tim v podstate delat …deti se divaji na ceske a slovenske pohadky , kdyz muzu snazim se s mejstarsi mluvit aspon trochu slovensky, samozrejmne hodne pomaha kdyz prijede moje maminka na cele leto tak jsou v postate nucene komunikovat slovensky….bohuzel se z toho vseho nejak nemuzu vymotat, protoze prostredni dcera dodnes nekomunikuje na svuj vek tak jak by mela a bylo nam opet receno ( po vysetreni profesorem Pavlidisem , ktery je specialista na dislexii a pod. ) abychom s ni komunikovali jenom recky !!!!! proste je to hrozne aspon teda pro mne komlikovana situace …
Natalia, nepolevuj. Vždyť dáváš dětem do života další jazyk. Sama víš, co to stojí náhamu, se nějaký jazyk naučit. Taky jsem na své děti mluvila nějakou dobu jenom řecky a teď si za to nadávám. Díky bohu se nám to podařilo nějak dotáhnout a driluji děti ke zkouškám z češtiny. Je skoro normální, že děti s vícejazyčných rodin začínají mluvit později, ale jednou prostě začít musí. A jak řekl Maxipes Fík, kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem!!!
dobry vecer,ctu si tady vase prispevky,a nemuzu s vami souhlasit.Mam 3letou dceru a mluvi cesky aji recky naprosto perfektne a nevidim ze by mela nejaky problem…
Taky nemuzu souhlasit, ja jsem tedy zadne velke usili vynalozit nemusela, aby se syn naucil perfektne mluvit obema jazyky a to mame za sebou i recke skolky, me coby pracujici a jedinou, ktera na syna mluvila cesky, naopak je dle meho nazoru velice jednoduche naucit deti dvema (i vice) jazykum.
Mohu se zeptat jak jste se poprali se slovíčkem NE a nai? Mám roční dceru a mám celkem obavy jestli tyto dvě slovíčka dokáže rozlišit..
[8] absolutne bez problemu, vi presne, jakou reci v tu kterou chvili mluvime a podle toho se prizpusobi. Uz zacina byt i vycurany, kdy mi rekne NE, ja mu to pozdeji pripomenu a on na to: ale mami, ja jsem to myslel cesky, hihi. Ve ctyrech letech! 🙂
Učit dítě mluvit dvěma jazyky je záslužné a stojí to úsilí jak ze strany rodiče, tak i dítětě. Pro některé děti je to snadné a pro některé hodně obtížné.
Já osobně mám výhrady proti postoji, který je charakterizován slovy: “Pokud je vašim cílem plně bilingvní dítě, které bez problémů bude ovládat oba jazyky…” Rodiče si nemůžou dávat za cíl, jaké budou jejich děti. Rodiče si můžou dávat za cíl pouze to, jací chtějí být oni a co chtějí dokázat oni sami (např. Chci se pokusit naučit mé dítě mluvit, psát a číst více jazyky). Ale to, jestli to dítě dokáže, je jiná věc. Závisí to na mnoha okolnostech a nedá se to naprogramovat. V těchto věcech je třeba jednat s citem. Přísnost, neustálé opravování výslovnosti a přílišné zaměření na perfektní výkon může dítěti snížit spontánnost a radost z komunikace.
[8] Žádný strach! Dítě pozná, jesli se jedná o souhlas nebo odmítnutí především podle výrazu tváře a tónu hlasu. A samozřejmě rozlišuje, kterým jazykem na něj kdo mluví.
Já jsem měla to potěšení působit po 3 roky ve školce spolu s mým mladším synem. Já jako učitelka a on školáček. Ještě mu nebyly ani tři roky a byl plně schopen přecházet z jednoho jazyka do druhého podle toho kde jsme byli. Doma a na cestě do školky na mě mluvil česky a oslovoval mě “mámo” a jak za námi zavřely dveře školky mluvil na mě řecky a oslovoval mě “Kalliopi”, jako všechny ostatní děti. 🙂
ja myslim, ze nejde o to souhlasit ci nesouhlasit. kazdy muze popsat jen tu svoji zkusenost. ja mam dobrou zkusenost s tim, kdyz kazdy z rodicu na sve dite mluvi pouze svym jazykem a to i v pripade, ze jsou treba v prostredi jen toho druheho. napriklad i na detskem hristi v recku mluvim na deti vyhradne cesky. myslim, ze dite nechape, kdyz je male, ze tohle je cesky ci recky, ze ale chape, takhle mluvi mama a takhle tata.ale taky znam deti, ktere se to naucily i jinak nebo naopak deti, kterym dvojjazycnost proste nejde.
kali, teda to je fakt neuveritelne, jak se s tim vasik skvele vyrovnal!! [11]
Děkuji moc za názory:-) na malou taky mluvím jenom česky, teď jsme na prázdninách v Čechách tak slyší češtinu všude tak si to snad trošku vtiskne:-) a řečtinu od tatínka přes skype:-) tak snad se nám to podaří a malá bude dvojjazyčná
[4]
Natalia, pustas ja ceske aj slovenske rozpravky? rozumeju tomu?? ja mam dvoch chalanov (30 a 10 mesiacov) a dost sa bojim ze uz to potom nie su dva ale tri jazyky… aby v tom nemali uplny mismas…
[10] Jakozto autorka clanku se musim trosku branit 🙂 Ja si naopak myslim, ze jako rodice si muzeme davat jakekoli cile, co se nasich deti tyce. Napr. si muzeme dat za cil z nich vychovat slusne lidi, ne? Nebo bilingvni lidi, proc ne? Neznamena to prece, ze to je cilem nebo ambici nasich deti, jsou to nase ambice a na tom prece neni nic spatneho. A pokud se nam to nepodari, tak samozrejme muzeme vinit jen sami sebe, a ne nase deti, to by byla hloupost.
[15] Milá Jano, trochu mě mrzí, že se musíš bránit, protože to dělají lidé, kteří se cítí napadení a to jsem neměla v úmyslu!:-) Mrkla jsem na stránku http://www.bilingvni-vychova.com a je tam hodně hezkých rad a nápadů.
Pokusím se vysvětlit, co jsem měla na mysli. Vystudovala jsem pedagogickou fakultu a hodně let pracovala s postiženými dětmi. Bohužel mnoho pedagogů a rodičů věří, že dítě je jakýmsi výsledkem nebo produktem jejich snahy. To je, podle mne, do velké míry iluze. Dítě je hodně ovlivněné dospělými okolo sebe, ale také má svůj vlastní svět, určitá nadání a omezení, vlastní priority a touhy, a ty je dobré respektovat. Postupně jsem udělala posun od pedagogického přístupu k dětem k psychologickému, to znamená míň plánovat jaké má dítě být a víc mu naslouchat, jaké chce být, popř. dokáže být.
Je určitě dobré si dávat jako rodiče cíle, a to co nejlepší. Ale nelpět na nich, když by to bylo na úkor psychické pohody dítěte nebo našeho vzájemného vztahu. A není třeba vinit ani sebe, ani dítě, někdy jenom stačí trochu po-upravit cíl.
V každém případě přeji hodně bi-a více-lingvních úspěchů! 🙂
[15] jano, jeste jednou moc dekujeme za poskytnuti clanku a timhle tematem se tu budeme jeste urcite obsirneji zabyvat. tyka se to veskrze cele ceske a slovenske komunity tady.