Potřebujete chůvu? II.část

3
229
Potřebujete chůvu? II.část
Ohodnoť tento článek

První příznaky ponorky

 

Je pravda, že i když jsem se snažila, aby mě přečtený mail nijak neovlivnil, bylo to trošku těžké. Snažila jsem se vypozorovat, jestli u nás Jana není nespokojená nebo nešťastná, ale zdálo se, že celý problém bude zřejmě jen záležitostí jejího chlapce.
Často o něm vyprávěla s obdivem v očích, pro ni ten velký budoucí právník /tuším, že byl tenkrát ve druhém ročníku/, těšila se na jeho telefonáty, kdy on volal od svých rodičů z domu jí na řecký mobil, až jsem se po desítkách minut hovoru často divila, jestli jsou jeho rodiče milionáři. /Nebyli, volal tajně, z čehož pak jeho maminku málem dostala infarkt…/.
Jana byla přátelská, milá, ze začátku ne moc pohledná holka. Moje kamarádka Anna mi však často říkávala:“Jana je sen každého modního návrháře, protože se z ní dá udělat opravdová kráska.“ A taky že ano. Jednou jsem ji vzala s sebou ke kadeřnici, takže místo splihlých vlasů připnutých dětskýma sponečkama, měla na hlavě hezký moderní účes.
Ve městě si pak za svoji první výplatu koupila pár kousků oblečení a svoje staré dlouhatánské šaty a sukně, které  s oblibou nosívala, nahradila modernějšími sukněmi a tričky.
Asi po měsíci se její předtím bílá až průsvitná pleť zbarvila do hněda a tak se za Janou otáčel nejeden mladík na ulici a ona nabyla trochu sebevědomí.
Po nějaké době mi bylo jasné, že spolu nemůžeme trávit vešerý volný čas a že je potřeba, aby se od nás trošku odpoutala a našla si své přátele. Proto mi přišlo docela vhod, když se seznámila s jednou o dva roky starší Češkou, která tady pracovala a také toužila po kamarádce.
Sice byly skoro dvacet kilometrů od sebe, ale Jitka, její nová známá, s sebou měla kolo a tak jezdila často za Janou. Většinou to ale bylo navečer, když skončila v práci, a protože nechtěla jezdit v noci domů na kole, prosila mě jednou Jana, jestli by  Jitka mohla přespat u ní v pokoji.
Neměla jsem námitek, nechtěla bych posílat mladou holku v noci samotnou na kole takovou dálku. Ale tak trošku jsem si naběhla. Nejen že Jitka po sobě nebyla schopná ani ustlat postel, v koupelně /tenkrát naší jediné/ po sobě zanechala na zemi celý rybník a od snídaně u nás si udělala i svačinu, kterou si vzala sebou. Jitka k nám totiž začala jezdit pravidelně a taky u nás přespávat, aniž by se kohokoliv na cokoliv ptala. To mě začalo trošku vytáčet a tak jsem prosila Janu, ať její návštěvy omezí na minimum, protože si tu připadám jako majitelka noclehárny.
Jorgos zase občas vypěnil, když zjistil, že nemá co snídat nebo večeřet, protože mu Jana nebo Jitka vzaly poslední kousek sýra, šunky, ovoce a nenapsaly to na seznam, aby to mohl jeden z nás nakoupit.
Ještě než u nás došlo k totální ponorce, ptala se mě Jana, jestli by za ní mohl přijet na návštěvu její přítel. I když byl Jorgos absolutně proti tomu, bylo mi Jany líto, že by se skoro půl roku s přitelem neviděla a tak jsem jí slíbila, že ho může přivézt na max. 10dní, ale v době, kdy u nás nebude žádná návštěva. O tom, jak jsem později litovala, zase příště…
Lenka M.
Sdílejte
Předchozí článekKalli radí po třinácté
Další článekDobročinný bazar
Redakce magazínu ČesiVŘecku vám pomáhá najít ideální dovolenou, spojit se s ostatními Čechy v Řecku a vzájemně si předávat tipy a rady.

3 KOMENTÁŘE

  1. Ono se to vscko zda mnohem jednodussi, nez to ve skutecnosti je. I kdyz je au pair fakt skvela, po case prijde vzdycky ponorka. Je to zasah do soukromi. Ja jsem mela nektere skvele chuvy a hlavne kluky chuvaky, ale ted jsem opravdu stastna, ze uz deti odrostly a tenhle ukol nemusime resit.

  2. Je to velký vpád do soukromí. Dostaneš buď dítě navíc nebo svůdkyni manžela. Dovedu si představit, že to může docela domácnost provětrat 🙂 Nejlepší je někdo, koho trochu znáš, ale i ten tě může pěkně překvapit, že? Není lepší si najímat někoho stabilně na pár hodin, aby docházel domů, někoho místního? To by bylo asi moc drahé, že?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím zadejte komentář
Prosím zadejte zde vaše jméno