Česko – Řecko 1:1

Ahoj všichni, kteří jste svůj život nějakým způsobem protkli kombinací těchto dvou zemí. Zvláštní, každá je úplně jiná, ale když se člověku stane, že si je zamiluje tak je to jakoby najednou jeho vlastní vnitřní magnet vmžiku aktivoval severní a jižní pól. Dva nekompromisně odpuzující se póly, které tvoří jeden nerozdělitelný celek.
            Kolikrát jsem si říkala, rozzuřená doběla: „tak tohle v Čechách není možné!“ a naopak: „Tohle by se v Řecku nemohlo nikdy stát.“
            Sloupek, který se hodlám každý týden vyplňovat svými úvahami na téma Česko – Řecko, otevřu trochu vážně (abyste viděli, že to beru vážně), i když – a to slibuji – budou mé fejetony veselé a humorné (i když občas o velmi vážných věcech).
            Jednou, není to tak dávno (i když vše před krizí nám připadá, že je nenávratně pryč), jsem řídila z městečka Agios Nikolaos do Siteie. To je na východní Krétě. Autem jsem obkreslovala severní pobřeží. Byl nádherný jarní den, takový, kterým se jede rovnou do pohádky:

Březnový den ve Středomoří
 
Nebe je ocelově modrofialové
Ze skalní průrvy vylétají koně
Mají bělostná křídla
Tlučou kopyty do vzduchu
Ztrácejí se mezi bílými obláčky
Cypřiše mají junácká těla
a svůdně se kroutí podél cesty
Zelené pláně se nabízí za peřinu
A potměšilý vítr přináší vůně z fantastického světa
Ale jen na vteřinu,
                       kdy věříš v přelud březnového dne
 
 
            Ale i v zemi granátových jablek se občas pupeční šňůra natáhne na prasknutí a věci se mohou jevit jinak. Pak má jeden právo si postěžovat:

Robinson
 
V cizí zemi jsi vždycka sám
Studená náruč
a plochy, které se snaží tě zformovat
do svých rozměrů
Jedinou zbraní je
zůstat sám sebou
a přehrávat si dokola
ukolébavku od maminky
navzdory cizincům
v tvé duší
a jejich zemi
(… a pak že národ neexistuje)
Skály a luka Českého ráje
Klapavá dlažba před Betlémskou kaplí
Nateklé prso Řípu
Karlštejn z ptačí perspektivy
Lesklá střecha Národního po dešti
Lanovka na Pláně
a tóny Mé vlasti
už trochu děravé v tvé paměti
ti defilují po šedé kůře mozkové
Jsi  omylem ostrůvek v cizím moři
Robinson
kterému Dolní Lhota právě připomíná

pupek světa…

[†]

Věra Klontza-Jaklová
(vera.klontza@gmail.com) [*]

————————————————————————————–

[*] Věra Klontza-Jaklová je archeoložka, spisovatelka a překladatelka. Vyučuje egejskou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, podílí se na vedení jednoho z největších archeologických projektů v Řecku a zároveň se věnuje překladům řecké a české literatury, ale i vlastní literární tvorbě.
 

[†] Obě básně najdete ve sbírce Ráj labyrintu (nakl. Orego 2006)