Co budeme dělat?

12
146
Co budeme dělat?
Ohodnoť tento článek

 Sundejte si brýle proti slunci, to musíte vidět.

 

Představte si, že nepotřebujete utrácet za jídlo. Nepotřebujete jídlo ani pití. Lednice je zbytečná a tím pádem toaletní papír také. Do práce chodíte z poloviny, protože vám odpadly výdaje za potraviny. Nejezdíte do supermarketu nakupovat každý pátek, ani jiný den tam nejedete. Čas, který jste věnovali vaření, je vaším volným časem. Talíře, hrnky, kastroly nejsou potřeba. Nemyjete žádné nádobí. K zubaři chodíte sporadicky, protože se vám zuby po sladkém nekazí, žádné sladké už doma není. Na výlety nepřipravíte sendvič ani vajíčko natvrdo, nemáte strach, že vás zastihne hlad, batoh je najednou bez termosky lehký. Ženy mají čas pro sebe, protože svým mužům nemusí vařit. Nepotřebujete léky proti nadýmání, protože nadýmání je z nevhodného jídla a vy přece žádné jídlo nejíte. Jste zdraví jako řípa a plní energie.

 

Má to ale i své stinné stránky. Nemůžete nikoho pozvat na večeři a gurmánsky vychutnávat pečeni. Nejde poklábosit nad olivami a ouzem, sedíte u prázdného stolu. Sociální vazby, které jste udržovali pravidelným setkáváním v hospodě, se najednou míjejí účinkem. A co ty kulinářské pořady v televizi, no, na ty už se nikdo nedívá. Proč taky?

 

Jak by to asi vypadalo se zaměstnáním? Lidé už ve výrobě potravin nejsou potřeba. Prodavači sedí v prázdném supermarketu bez zákazníků. Pěstování obilí, chov zvířat, výroba přípravků proti obezitě, se zastaví. Nebo jiná varianta je, že jídlo, které je teď zbytečné, se může poslat do zemí, kde lidé ještě jíst potřebují a jídlo tam zoufale chybí.

 

To je jen pár myšlenek, které mě napadly, když jsem se dozvěděla, že toto není science fiction. Úvod mám za sebou.

 

Minulý víkend jsme se s holkami domluvily, že pojedeme po letech na hory. V Řecku sníh nemám a tak jsem zajásala. Lyže mi opravdu chybí a ráda se válím ve sněhu. To mám od té doby, co mi každé léto pálí ostré slunce nad hlavou a před horkem není úniku. Dohodly jsme se jet na běžky do Krkonoš.

 

Cestou z Prahy jsme si povídaly o všem možném. Najednou Ivana povídá. Co říkáte tomu dokumentu, na který jsem vám poslala odkaz? To je něco, že? No, my jsme to s Honzou otevřeli, bylo asi půl dvanácté, ale čučeli jsme na to do jedné v noci s otevřenou pusou. Jedno, nejedno, že musíme brzo ráno do práce, říká Martina. Julča vzadu jen poslouchá. Já jsem se otočila a ptám se, co že je to za dokument. No, to je film o tom, že je možné se naučit nejíst a nepít a to napořád. Natočil to nějaký Rakušan a ukazuje tam hodně lidí, kteří to praktikují. Joo, počkej, o tom jsem slyšela, že se to už někdy stalo. To byla ta, jak se jmenovala, Terezie Neumannová, katolická řeholnice, která přijímala věřící, žehnala jim, žila někde za hranicemi v Německu v minulém století. No, ale to bylo sice zdokumentované, ale je to brané jako jeden ze zázraků v křesťanském světě, nad kterým si kněží lámali dlouho hlavu, ne? Nemůže to přece praktikovat normální člověk. Je to zázrak.

 

Já osobně mám pro tyto druhy věcí takovou škatulku v hlavě, do které ukládám informace, které nechápu, ale které v té škatulce leží a já jsme je jaksi přijala za možné. Za možné z obrovské vzdálenosti a tak nějak bez komentáře.

 

No, ale tady jde o něco jiného, povídá Ivana. Tady v tom dokumentu ukazují několik lidí, kteří se podrobili klinickým testům, aby ukázali, že opravdu nejedí a nepijí po mnoho let. Zajímavé je, že se nemocnice v Bernu a v Praze, bezprostředně po skončení testů, odmítly vyjádřit, ačkoliv slíbili, že zveřejní výsledky. V dokumentu ukazují Rakušana, který žije kousek od Vídně, německého vědce, který také přestal jíst. Takže to nejsou nějací nám vzdálení jogínové z Indie, kam to máme kulturně i kilometrově příliš daleko. Jsou to lidé „od vedle“. V druhé půlce dokumentu ukazuje i výše zmíněné jogíny v Indii, lidi z Číny, paní Zinaidu z Ruska, všechny, které spojuje to, že prostě nepřijímají žádnou fyzickou stravu a nevylučují. A co vlastně jedí? Živí se pránou, neboli světlem, vzduchem, každý to nazývá trochu jinak. Dokument trvá plnou hodinu a půl, byl točen mnoho let. Vystupuje v něm mnoho skeptiků, lékařů, vědců, lidí různých národností. Není to žádná sekta. Není to žádné „na vlastní oči v patnácti minutách“. Je to o technice, která je známá v mnoha tradicích světa.

 

Nemohla jsem se dočkat, až se na to také podívám.

Ačkoliv mám ve své škatulce již mnoho věcí, o kterých vím, že někde existují, tento dokument mě úplně rozsekal. Je natolik autentický a informace srozumitelné, že si dovedu představit, že to málokdo zpochybní. Stojí to za to.

 

Jak řekl můj muž: „O čem všem to ještě nevíme!“

Ale proč vás tady zdržuji. Koukněte sami! Jmenuje se „Na Počátku Bylo Světlo“ a najdete ho i s českými titulky pod odkazem http://www.youtube.com/watch?v=dfx_4FGzlRU

 

dancha

 

Sdílejte
Předchozí článekUtekla jsem
Další článekKalli radi pošesté
Redakce magazínu ČesiVŘecku vám pomáhá najít ideální dovolenou, spojit se s ostatními Čechy v Řecku a vzájemně si předávat tipy a rady.

12 KOMENTÁŘE

  1. Včera jsem se dívala na jednu reality, jmenuje se to Farmář hledá ženu. Jde to na televizi Prima. Jde tam o to, že si farmář vybírá z několika žen a v druhé polovině je pozve i k sobě na farmu. Na konci pořadu tam bylo vidět, jak si jeden z nich pozval ženský na tu svojí farmu a seděli u stolu a on povídá, že mu nezáleží na tom, jak budou vařit. Protože on nic stejně nejí, že žije z jiné energie. Koukaly na něj jak puci. Pokračování bude příště. Asi si hodně lidí bude šahat na hlavu.

  2. [3] to je vyborny!!! musim pak kouknout do archivu.
    [2] hezky vyraz: pani Cinanka:)))) ja si na tu pranu pockam az do raje:) ted ziju na zemi a tady je moc dobry jidlo. alespon muj manzel ho umi fakt senzacne udelat. to by byl konec meho manzelstvi.

  3. [4] Ráj si můžeš udělat už tady, to přece víš. Na stole můžete mít místo rizota pránu, ne? Teď ale vážně. Hlavně neřikej manželovi o práně nebo ti na ní přejde a pak budeš mít s obídkama útrum. Budeš stát u plotny ty a s psaním bude šmitec.:)))

  4. Hezký článek! Jednou jsem slyšela rozhovor s nějakým pánem v USA, který nic nejedl, ale když měl chuť na něco dobrého, tak si zašel do restaurace, objednal si nějakou specialitku, chvíli nasával její vůni a pak ji věnoval charitativní organizaci pro bezdomovce… 🙂
    I ve starověkém Řecku věřili na životadárnou sílu, kromě klasických čtyř základních elementů- země, vzduch, voda a oheň – uváděli pátý, éter. Věřím, že to je jen jiné slovo pro pránu, čchi nebo ki.
    Jídlo je rozhodně požitek, a to nejen pro chuťové buňky. Takové miminko, které pije mlíko z maminčina prsu, saje nejen živiny, ale především pocit sounáležitosti a jednoty. Možná, že všechno, co jíme, svým způsobem podporuje tento pocit. Když sníme hrušku, tak do svého těla kromě vitamínů a jiných látek přijmeme něco ze zkušenosti hrušně, jako živého obyvatele rostlinné říše. Dá se soudit, že ještě více takové zkušenosti do nás přechází, když sníme maso z nějakého zvířete. Indiáni to věděli, a proto dělali různé obřady, aby uctili duši zvířete, které zabili, a aby požádali o to, aby jeho síla a vitalita vstoupila do jejich těl.
    Zdá se, že jsme ve fázi, kdy nás ještě pořád živí Matka (Země), proto máme potřebu jíst hmotné potraviny, a ty nás také uzemňují. Možná, že přijde doba, kdy bude běžné, že nás bude živit Otec (Uranos, bůh, vesmír..). Zdá se, že vše stvořené, má jeden společný jmenovatel, a to je světlo. Živit se světlem, to je také o pocitu sounáležitosti a jednoty, ale je to jiná úroveň sdílení… Aby člověk mohl přepnout na takový režim, potřebuje odhodlání a víru.
    Věřím, že lidský organismus je schopen přizpůsobit se a žít v podmínkách, které by teoreticky měly přivodit jeho smrt. Jsou lidé, kteří dokáží regulovat (zpomalovat i zastavit) činnost srdce, udržet si teplotu těla v mraze, potápět se do velkých hloubek nebo vyšplhat na nejvyšší hřebeny hor bez kyslíku. To co nakonec rozhoduje, je lidská mysl.
    Nemyslím si, že je lepší nejíst než jíst. Důležité je, dělat to vědomě a s láskou. S úctou k tomu, co sdílíme (jíme). Obvykle nás ani nenapadne, když sníme nějaké zpracované potraviny, zmražené, konzervy atd., že to je vlastně také forma života…
    V každém případě je báječné vědět, že se dá přežít i jinak…!!! 🙂

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím zadejte komentář
Prosím zadejte zde vaše jméno