Farmářka z Korfu

O Řecku se neustále mluví v souvislosti s krizí. Někteří lidé se ji snaží překonat po svém. Třeba jako neteř světoznámého mořeplavce Richarda Konkolského Eva Prifti . Možná nějaké rodinné geny a láska k moři byly právě příčinou, proč se dostala na ostrov Korfu, kde se usadila v domečku svého řeckého muže, v malé vesničce pod nejvyšší horou ostrova, a kde hospodaří na své maličké farmě.

Pod dozrávajícími citroníky se pasou dvě kozy. Černá kočka sedí na venkovním cypřišovém stole a vyhřívá se v paprscích podzimního slunce.

“Bylo to  rozhodnutí zd dne na den, protože jsem nevěděla, co bych dělala v zimě. Když skončí letní sezona, začne velký útlum, všechno s epozavírá, všude se dají na okna a vitríny noviny a čeká se do příští sezony. Napadlo mě, že bych mohla sbírat olivy a že je sesbírám do Vánoc, aby byl kvalitní olej. Seřezali jsme  stoleté olivové stromy a začala jsem sbírat olivy a lisovat svůj první olej. Je to zázrak, když najednou vyteče tak krásný zelenožlutý mok. Začala jsem pak farmařit, pořídila jsem si králíky, slepice, ovci, kozu, kozla, měli jsme mladé a tak se nám to rozrůstá. A tak máme domácí olivový olej, mléko, sýr a vajíčka. A abychom se mohli v zimě zahřát, máme vinnou révu a děláme si svoje výborné víno.“

Zdá se tedy, že Priftisovi jsou víceméně soběstační. Dřeva mají dostatek ze seřezaných olivovníků a nějaký peníz navíc vydělá Evin manžel jako soukromý kovář a Eva v létě pracuje s českými turisty jako delegátka.

 „Miluju české lidi, ráda si s nima vykládám a navíc jsou to moji skvělí zákazníci, každý z nich odsud odjede aspoň s jedním litrem mého olivového oleje.“

Jak se však na takové dědince potýká Češka s řeckou krizí?

„Já myslím, že krize není ani o tom, že by si člověk neměl co vzít do pusy, je to spíš o přežranosti lidí. Člověk k životu nepotřebuje tolik. Nepotřebuje nejlepší auta, hadry a nejdražší boty, život je o něčem jiném. Není nic krásnějšího, než přijít domů a natrhat si mandarinky a citrony ze stromu.“

Často stejný názor slýchávám i od místních ostrovanů. Zdá se tedy, že ta zlá a nikdy nekončící krize má i své dobré stránky.

Pavla Smetanová www.ostrovanka.cz