Kalli odpovídá / pokračování předchozího příspěvku

Zde prostor pro komentáře Kalli radí podesáté

Milá T.

     Především ti děkuji za důvěru, že se na mě obracíš s tvým příběhem. Důvěra je jeden z nejcennějších a nejkřehčích darů, co si lidé navzájem dávají. A já doufám, že moje odpověď  ti bude nějakým způsobem užitečná, a ty nebudeš litovat, žes mi ji dala! J

     Co říct k tvému dotazu? První myšlenka je: „Ještě štěstí, že to tvůj Řek prodýchal! Kdyby měla většina žen podobné chování, tak jsou vězení plná mužů odsouzených za  zabití v afektu!“ J  

 Ale teď vážně: Mým úkolem není někoho poučovat nebo hodnotit, zda jedná správně nebo ne. Jen se snažím pomoci lidem, kteří jsou nešťastní, protože se dostali do nějaké situace, která se jim nelíbí, aby si uvědomili, do jaké míry si tu situaci sami vytvořili. Aby pochopili, jaký způsob myšlení a chování, jaký postoj, je v té špatné situaci drži a také, jak z toho ven. Jenom pochopení a následná vnitřní změna postoje ti, milá T., může zaručit, že se podobná situace nebude opakovat v budoucnu, s jiným partnerem.

     Ono se totiž nejedná pouze o řeckou mentalitu. Každý muž, bez ohledu na národnost, se nerad dělí o svou partnerku!  Mnoho mužů by si nezvolilo začít si něco vážnějšího se slečnou z takového baru, který popisuješ, právě z tohoto důvodu. A pokud by to někdo udělal, (což je zřejmě případ  tvého Řeka), tak pouze s představou, že ti tak pomůže a ty to oceníš, změníš se a budeš „jeho“. Pak by se cítil jako někdo, kdo tě nějakým způsobem zachránil, a to by mu dodalo pocit, který každý muž ve vztahu potřebuje. To znamená, že je pro tebe jedinečný, lepší než ostatní muži, že se mu odevzdáváš a že tě může  chránit.. Myslím, že každý chlap by radši zaplatit 10 letenek, aby za ním mohla přiletět jeho milá, než aby dopustil,aby  si ona vydělala na cestu za ním prostitucí. Žádný muž nepřijme, že sis nepožádala o finanční pomoc z ohledu na něj nebo ze studu, naopak, bude věřit, že se ti tvůj způsob obživy líbí, a že se jen vymlouváš na nedostatek peněz.

     A tady je jeden důležitý bod. Myslím, že muži vnímají ženy, které se živí prostitucí dvojím způsobem. Buď je vidí jako profesionálky, které si zvolily dobrovolně svou práci, a jejíchž služeb můžou svobodně a nezávazně využívat, současně přijímají fakt, že si na ně nemohou dělat žádný nárok. Nebo je vidí jako oběti osudu, které se dostaly na scestí omylem, a pak se je snaží zachránit. Problém je v tom, když muž neví, do které kategorie tě má zařadit. Aby náhodou nezachraňoval někoho, kdo v podstatě zachránit nechce… Proto tak vyzvídal a toužil slyšet detaily, aby si mohl v sobě udělat jasno. Vždycky, když měl velkou nedůvěru a pochyby, zda je rozumné s tebou zůstat, a v dobách, kdy jste se loučili, připomínal si tvoje „hříchy“, To proto, aby se naštval. Možná to zní cynicky, ale podvědomě to děláme všichni. Když se na někoho zlobíme, je pro nás snadnější se od něj odloučit. (To je mimochodem důvod, proč jsou děti ve věku puberty tak nahněvaní na svoje rodiče, ale o tom až někdy jindy)… Síla hněvu a bolest,  kterou prožíval, vedla k jeho agresivnímu chování. A také zoufalství, neboť nevěděl, čemu má věřit. Chtěl věřit, že mu říkáš pravdu, abyste mohli zůstat spolu, ale současně cítil, že mu něco skrýváš. Muži, když žárlí, zapnou všechna svá detektivní čidla a fungují jako lovecký pes. A jeho nos mu říkal, že tu něco nesedí, přestože srdce říkalo, že nechce o tebe přijít. A tak se v tom opakovaně zmítal, neboť se ve vašem vztahu důvěra a zklamání vystřídaly mnohokrát…

     Je jisté, že jsi milého Řeka svým jednáním pěkně zmátla…

     Řekněme si něco o jednání lidí ohledně vztahů obecně: věřím, že stojí na třech pilířích – instinkty, emoce a myšlení.

Naše jednání je v prvé řadě ovlivěno instinkty, to jsou naše potřeby a pudy, čili takové chování, které nás „pudí“, nutí jednat tak, abychom ty potřeby uspokojili. Sem patří i sexuální přitažlivost, kterou cítíme k druhému člověku, a má za úkol pomoci nám uspokojit  naši sexuální potřebu.  Potřeba sexu je velmi individuální, stejně jako třeba potřeba jídla. Někdo se přejídá a někdo se postí… 

     Emoce, to co k druhému cítíme, nesouvisí pouze s tím, zda se nám druhý líbí a je-li přitažlivý. Přichází na řadu další kvality, jako je pocit porozumění, přijetí, pocit bezpečí a sounáležitosti. Většinou to vyžaduje trochu času, aby se vytvořilo citové pouto, ze kterého, když k tomu přistoupí i další složka – myšlení – se může zrodit láska.

     Někdo možná namítne, co má láska společného s logickým myšlením? A přece! Láska souvisí s vůlí, s ochotou omezit svou svobodu a soustředit se na vztah s milovaným člověkem. Emoce jsou těkavější, jednou se můžeme cítit dobře s jedním a podruhé zase s jiným partnerem. Vůle, ve smyslu rozhodnutí pro konkrétního partnera, je ta složka, která dává vztahu stabilitu. Aby mohla vůle dobře fungovat, musí předcházet svobodná volba. To znamená, že si vyberu toho parnera, který mi nejvíc vyhovuje po všech stránkách. Abych mohla udělat správnou volbu, musím vědět, co chci. Abych mohla udělat svobodnou volbu, musím se zbavit závislostí a strachu.

     Milá T, mám pocit, že sis nikdy nedala dost času, abys došla k řešení, která by ti předložil tvůh rozum. Jako bys jednala vždy na základě „toho, co chci“ a “toho, co cítím“ (včetně strachu) a teprve později najednou konstatovala, že “jsem udělala chybu která nejde nijak vysvětlit“, “pak jsem toho dost litovala“ , ale obratem zase udělala něco, „což opět nebyl dobrý nápad“. Milá T, píšeš, že „Nikdo mi neudělal prostor, abych si vše rozmyslela, co vlastně chci“… Víš, to je ten druh prostoru, který ti nemůže dát nikdo jiný zvenčí, ten si musíš dát sama sobě, je to tvoje zodpovědnost.  Zdá se, že jsi byla pro oba své partnery hodně důležitá, natolik, aby se k tobě opakovaně vraceli, což jistě pro ně nebylo snadné. Věřím, že by byli počkali na tvé rozhodnutí, ale zdá se, že pro tebe bylo těžké ho učinit. Skoro to vypadá, jako bys měla potřebu s někým být za každou cenu, jenom abys nebyla sama. Usuzuji tak díky větě: „Hlavně jsem přemýšlela nad tím, že se s Čechem nerozejdu, protože ještě nevím jak to bude s Řekem..“  Věřím, že by ses spíš měla zaměřit na to, co je v mužích dobrého a co se ti na nich líbí, a ne je vnímat jako jakési ramínko, na které se pověsíš jako kabát. Pro muže je to dost ponižující, když jsi s nimi jenom proto, že nemůžeš být s někým „lepším“. Buď s nimi pro to, za co je můžeš obdivovat a vážit si jich, pro to hezké, co mezi vámi vzniká, nebo buď radši sama, než najdeš někoho „lepšího“.   Mimochodem, kolik je ti let, T?

     Co potřebuje vztah, aby fungoval? Všechny ty složky, o kterých jsem již psala. To znamená, aby v něm byla vzájemná sexuální přitažlivost, aby vás spojovalo citové pouto a abyste byli oba rozhodnutí, že chcete být spolu a za svým rozhodnutím si stáli.

     Co vztah oslabuje? Všechno, co zklamává důvěru jednoho partnera k druhému. Když si člověk dovolí, aby byl sexuálně přitahován do různých stran, tím navazuje nová citová pouta a oslabuje původní. Když slovně vyznává lásku, ale svými skutky ji ničí (ať už vědomě, podvědomě nebo z nerozumu). Když má různé strachy a nejistoty, které ho nutí se přetvařovat a přizpůsobovat v situacích, kde se necítí dobře. Když pořádně neví, co chce, a tak nemůže ani dobře ocenit  to, co má.  (Na toto téma je hezký film o nevěstě, která vždy utekla ze svatebního obřadu, nevím přesně, jak se jmenuje. Třeba pomůže nějaký čtenář…)

A především: Když ve vztahu prožíváme sebe sama v nějaké roli, která se nám nelíbí. Například tvůj Řek, pokud je za normálních okolností něžný a ohleduplný, tak jen velmi těžko přijme verzi agresivního násilníka, který se nemůže ovládnout. Těžko to odpouští sám sobě, a jistě dává vinu i tobě a vašemu vztahu, že se dopustil takového jednání . Nelíbí se mu vztah, ve kterém jste „oba špatní“. Podobně i ty jen těžko můžeš přijmout pozici lhářky a chlípné prostitutky, která je pro tebe ponižující. Do jaké míry jsi schopná smířit se s takovou verzí sama sebe, do té míry bude pro tebe snadné pokusit se pokračovat v tomto vzahu. Možná je ta věta moc šroubovaná, ale v podstatě tím myslím, že po tom všem jen velmi těžko změní tvůj Řek svůj názor na tebe. Ty bys chtěla být s někým, kdo si tě neváží? A uvědomuješ si, proč tě ponižuje?

     Ten, kdo ponižuje druhého, to dělá proto, že se sám cítí ponížen! Když někdo někomu opakovaně dává důvěru a je pokaždé zklamán, tak se cítí ponížen. Když má někdo pocit, že ho druhý využívá, že mu lže, že si s ním zahrává, tak se cítí ponížen. A když někdo cítí ponížení, tak vidí toho, kdo mu ublížil, jako někoho, kdo má navrch. Proto ho chce srazit dolů, na svoji „poníženou“ úroveň. Proto ho ponižuje. Jak z toho ven? Jestli chceš, aby tě někdo přestal ponižovat, musíš ho „povýšit“, jednat s ním tak, aby si uvědomil, že si ho vážíš a že si ceníš všeho dobrého, co v něm je. Že jsi mu vděčná za všechno dobré, co ti dal. Takovým způsobem může vztah pokračovat v lásce, nebo i skončit, s láskou. Tak, že si lidé odpustí navzájem a taky každý sám sobě. A pak to každý z partnerů může zkusit nanovo, s někým jiným, líp.

     Někdy mají lidé potřebu setrvávat ve vztahu, kde jsou ponižováni. Většinou je to proto, že v hloubce věří, že si to zaslouží. Je to určitý motiv sebetrestání a je důležité hledat jeho příčinu. Protože je mnohem lepší být ve vztahu, kde jsme oceněni, než kde jsme ponižováni!! V každém člověku jsou dobré i stinné stránky, jenom je třeba je objevit, posilovat ty dobré a mít pod kontrolou ty stinné…  Co ty, milá T., jsi ochotná a schopná vidět a odpouštět si svoje chyby, nebo potřebuješ někoho, aby ti radil a rozhodoval za tebe, aby tě tlačil k odpovědnosti nebo aby tě ponižoval (jako např. kamarádky, bývalý či tvůj Řek)?

     Co se týká vztahu s Řekem, obávám se, že je to džbánek, který už je mnohokrát rozbitý a poslepovaný. Takové džbánky, přestože zdánlivě drží pohromadě, v sobě nic neudrží. Když do nich naleješ něco, tak začnou protékat. To „něco“ jsou různé životní zkoušky, jako třeba ztráta zaměstnání tvého Řeka apod. Nevím, jestli by nebylo lepší začít od začátku, s někým jiným, a zapojit i rozum, tak aby ti neuvážené jednání nepokazilo to, o co se snažíš. Ale je třeba si také uvědomit, co to je. Co si chceš ve vztahu a pomocí vztahu vytvořit? Toužíš po vztahu ve smyslu svazku (od slova „svazovat“), který omezí tvoji svobodu? Nebo jsi ve fázi, kdy chceš radši prožívat nezávazná dobrodružství? Nic není špatně samo o sobě, ale je dobré mít jasno, abychom mohli být féroví vůči partnerovi. To, co bolí, je nedorozumění a zklamání. Když někdo od začátku ví, na čem je, tak má možost volby a pak druhému nezazlívá, že je, jaký je.

     Milá T, přeji ti, ať se ti v životě všechno v lepší obrátí. Ale je třeba, abychom i my „obraceli“, aby nám život přinesl lepší verzi. J  A díky za příležitost, kterou jsi dala svým dotazem, sobě, mně i mnoha dalším lidem, zamyslet se nad tak důležitými věcmi!!! Pokud jsem něco opominula nebo napsala složitě, ráda dovysvětlím v komentářích!! 

   V psychoterapii a v práci s lidmi obecně platí zlaté pravidlo: Pokud nemůžeš pomoci, tak aspoň neuškoď! A já prosím o podobný přístup případné pisatele komentářů. Buďte upřímní, ale také ohleduplní. Neboť to chce velkou odvahu jít s kůží na trh, přiznat své chyby a snažit se vylézt z „jámy lvové“ nevědomosti, chyb, zklamání a nezdarů.

Vaše Kalli