Neuvěřitelný příběh Karla Strobla
Předěláváme domek – okna, zateplení, komínové vložky, obklady atd. Protože obchod se stavebninami je nedaleko, šel jsem doobjednat materiál dalšímu dni stavbě potřebný. Když jsem odcházel, všiml jsem si nápisu nenápadné sousední budovy „Nově otevřeno – studené Svijany“ . Bylo odpoledne, já pěšky a žízeň. A tak jsem rozrazil dveře nově vyhlížejícího restauračního zařízení.
Otevřel jsem dveře a do hlavy mě praštil kabel visící ze stropu. Uvnitř „nového“ podniku seděly 2 ženy neurčitého věku pochybného vzezření. Blondýna opilou šilhavostí zaregistrovala moji přítomnost, brunetka právě usínala nad otevřeným plastovým kelímkem nějakého zdravého jogurtu, v němž vražená lžička jí nenechala usnout. Totiž její klesající, alkoholem zmožená hlava narážela do špičatého držadla lžičky – tu čelem, tu okem, bradou..
Slušně jsem pozdravil a nevěřícně zeptal zda je otevřeno.
„Jasně, pojď dál, dáš si pivo?“ , odvětil ženský hlas česko-rusky za clonou modrého dýmu. No, čekal jsem co bude dál a tak jsem odvětil: „ Jasně, co máte?“
„Svijany, Kozel, Gambrinus“, odvětil stejný hlas jehož postavu jsem viděl jen v obrysech.
„Dejte mi Svijany“, řekl jsem překvapený restauračním osazenstvem. V tom jsem si všiml nedopitého půlitru piva a chlapíka s pivním břichem, který se pomalým krokem z poza výčepu k němu blížil. „Co pijete vy?“ zeptal jsem se jen tak mimochodem. „Kozla“ , povídá.
„Tak změna, dám si Kozla“, říkám a slyším jeho smích. Z oblaku dýmu se vynoří hubená ženská postava, která se mnou již komunikovala : „ Tady je to pivečko, vy asi umíte i dobře psát, že?“ nepochopitelně, ale srozumitelně se ptá a pokračuje : „ nemůžete nám něco napsat na tabuli ? Já ani oni to nesvedou“ a hlavou kývla ke stolu sedících mnou popsaných osob.
„Tak co to bude“, povídám a zvedl jsem se zvědavě k čerstvě omyté černé tabuli. A paní začala diktovat :
Hermelín 47,-
Utopenec 30,-
Tresčí játra 60,-
Guláš 65,-
Kozel 21,-
Gambrinus 23,-
Svijany 23,-
Když viděla mé technické písmo, které ve mně i po létech zůstalo, nechala mě skromné údaje napsat ještě na 2 další stejné tabule. Asi do zásoby.
Pak se mě opilý „břichatec“, podle kterého jsem si poručil značku piva, zeptal, jestli umím připojit a naladit satelit. Záhy jsem zjistil, že se jedná jen o satelitní receiver a jeho připojení k televizi. Zapojil, naladil, rychle dopil a rychle odešel.
Byli milí, moc milí..a už se domlouvali, že nefunguje zásuvka v kuchyni a plotýnka u sporáku, venkovní světlo a splachování na dámském WC..
Myslím, že to nebude dlouho trvat a bude opět „Nově otevřeno“.
Ale to už si „vercajk“ vezmu s sebou. A to se všichni diví tomu co se děje v Řecku…
Karel Strobl
Doufám, že ti aspoň to pivo nenaúčtovali… 🙂 Tady v Řecku se hodně začíná s “výměnou” služeb a produktů mezi lidmi, čímž se trochu eliminuje nedostatek peněz.
[1] Budiš jim ke cti že nanaúčtovali – a všechno se odehrálo přesně tak jak popisuji…
já teda nevím, ale asi podobné situace přitahuji..dnes jsem byl v supermarketu a zrovna když jsem byl u regálu s lihovinami, země se otřásla-a láhve začaly padat.. a o tom bude můj příští článek..
[3] mozna te ten alkohol nejak magicky pritahuje. nebo ty jej:)))
óóó díky, ale budiž ke cti mé, že požívám pouze pivo a velmi zřídka tzipuro. Whískání je mi cizí..