Ale zpět k účtu za vodu a obecní úřad / Dimarchio/. Dostavili jsme se 18. 9. v 10 hodin. Dvě příjemé paní nám s úsměvem řekli, že vodu zaplatit nemůžeme, protože ještě nejsme v počítači a že se máme dostavit v den splatnosti. Už mi bylo divné, že za celou dobu nestačili data zpracovat Řekl jsem, že to máme daleko a že odjíždíme domů do Čech. Milá paní se usmála a pravila / ve volném překladu/ : „ Ano s tím mají problém všichni cizinci, kteří po prázdninách odjíždí domů. A protože převodem platit nelze, nezbývá, než zaplatit až příští rok s příslušnou pokutou za dobu z prodlení. Tak jako všichni “.

„ Počkejte “, povídám, ” přišli jsme zaplatit, odjíždíme do Čech a nechceme žádné problémy. Nechceme platit pokutu. Přece existuje nějaká možnost “

„ Neexistuje “, odvětila usměvavá paní a pokračovala: „ Každý započatý měsíc procenta z dlužné částky a každý další měsíc dlužná částka+procenta +další pokuta“.

Moje klidná povaha dostávala povážlivé trhliny a já začal nevědomky zvyšovat hlas. Paní za „ponkem“ to viditelně nevyvedlo z míry. Asi je na podobné jednání zvyklá. Slušně mi odvětila, že dělá jen svou práci a za problémy, které působí jiní nemůže. Měla pravdu. Stačil jsem jen říct, že jsem takový bordel ješte neviděl a už jsem byl venku.. Prát se na úřední půdě nemá smysl a tak jsem svůj vztek tišil čerstvým výborným gyrosem od kamaráda 100 metrů od Dimarchia.

„Nic si z toho nedělej“, povídá, když jsem mu popsal situaci a jednání na úřadě. „Nejsi první ani poslední cizinec co se s nima pohádá, protože se cítí okradený. A nic s tím neuděláš !“

Měl pravdu. A tak jsme si dali medikament v podobě pořádného panáka místní domácí pálenky ve zdejším kraji zvanou tzipuro.

A protože jsem měl vztek veliký a při pomyšlení na českou prohibici, jsme léčbu několikráte opakovali.

Musím dodat, že úspěšně, s pozitivními výsledky. Alespoň co se vzteku týče určitě..

 

Karel Strobl