O vlastenectví a integraci

3
53
O vlastenectví a integraci
Ohodnoť tento článek

A jak prožíváte řecké svátky vy? Chodí vaše děti v průvodech?

25. březen je pro Řeky velký den, kdy získali, v roce 1821, konečně svou nezávislost na Turecku, za cenu mnoha životů. Na tento den, který je státním svátkem, jsou právem hrdí a oslavují ho rok co rok jak se sluší a patří.

Někteří ještě dokonce víc, než se sluší a patří. Ve školce se učí protiturecké básničky a řeckou hymnu. Ofélie si už týden hymnu prozpěvuje od rána do večera a když jdeme po ulici, lidé se otáčejí a usmívají a já v jejich tvářích čtu něco jako: „Tedy cizinka a vychovává své dítě k vlastenectví, bravo…“, na což reaguji úsměvem a jsem ráda, že chvilku proti nikomu a ničemu nebojuji.

To samozřejmě netrvá dlouho, protože mě rozčiluje, že se už od pondělka ve škole nacvičují kroky do pátečního průvodu místo učení a ten, kdo v průvodu nepůjde (účast dobrovolná), prostě lelkuje na chodbě.

Už ve čtvrtek je ve škole velká slavnost, protože v den svátku, je volno. Děti, které chtějí předříkat básničku o zlých Turcích, mají možnost, Janýsek však nemá chuť ani říkat básničky, ani chodit v průvodech, ani se dívat na recitující děti, stejně jako další polovina dětí z jeho školy. A tak mají už i ve čtvrtek volno. Děti ve školce z neznámého důvodu končí už v jedenáct, na což se dívám dost nelibě a ptám se, jak to dělají pracující rodiče, když je každou chvilku svátek a končí se tak brzy, vždyť den volna je až druhý den. Ale učitelka mě hned usadí, že takhle to v Řecku je a už bych si konečně měla zvyknout.

Ofélie se ale těší, jak budou zpívat hymnu a prosí mne, abych ji vzala do školky. Oblékne si šatičky s volánky, upraví culíčky, dá sponečku na ofinu a vyrážíme.

S Janýskem, se kterým vlastně posledních 6 let, co je Ofélie na světě, netrávím žádný čas ve dvou, jdu na procházku kolem moře a pak ho zvu na horkou čokoládu. Povídáme si o tom, co ho baví a co ho štve, Janýsek se kažou chvilku zastavuje a dělá stojky, sluníčko svítí a nám je dobře. Potom vyzvedáváme Ofélii, která ma slzy na krajíčku a říká, že ta slavnost byla přiblblá a že hymnu nezpívali, jen se dívali na starší děti, jak říkají básničky. Slíbila jsem jí, že po obědě zazpívá hymnu českým prarodičům na skypu a že jí koupím zmrzku.

V předvečer velkého svátku s dechovou kapelou nacvičujeme naposledy pochody, které budeme na druhý den hrát.

Dnes jsme se probudili do nádherného jarního rána. Děti běží ke kamarádům a já se oblékám do modré uniformy a jdu do průvodu. Venku už jsou davy lidí, zástupy maminek a tatínků, které čekají, až budou okolo procházet jejich děti ve školních uniformách určených jen ke slavnostním příležitostem, které se snaží potom s foťákem a kamerou dohonit a vyloudit na nich úsměv. Jednotlivé školy jdou srovnané do úhledných řád a vedle každé skupiny jde učitelka:“Raz dva, marš! En dýo, en dýo, marš!“ volá polohlasem a děti a studenti, za nimi skauti a představitelé různých spolků, jdou pravá, levá, pravá, levá.

Ještě než nastupují dechové kapely, bavím se s jedním mladým klarinetistou, který se směje, když vidí procházet okolo svoji třídu. Prý tam je nejvíce žáků, kteří mají neomluvené hodiny. Dovídám se novou věc, že v průvodech chodí nejen vlastenci, ale také děti, které mají často průšvihy ve škole a tímto způsobem se z nich vykupují.

A pak už vyrážíme my. Hrajeme několik rychlých vojenských pochodů, děti mávají řeckými vlaječkymi, v oknech visí vlajky dnes skoro všude, a já mám pocit jakési zvláštní hrdosti. Snažím se přemýšlet, z čeho ta hrdost může pramenit. Z vlastenectví asi ne, když Řeckou mojí vlastí není. Anebo je? Že by integrace přece jen pokorčila do další fáze?

 

Pavla Smetanová www.ostrovanka.cz

Sdílejte
Předchozí článekDejte si reklamu na sebe
Další článekVícejazyčná výchova z pohledu několika generací 1
Redakce magazínu ČesiVŘecku vám pomáhá najít ideální dovolenou, spojit se s ostatními Čechy v Řecku a vzájemně si předávat tipy a rady.

3 KOMENTÁŘE

  1. Je to stmelování kolektivu, společenství. Je to stejné jako tance dokola, prostě částečné šamanství:) Možná se pak děti cítí být součástí něčeho, některé to potřebují více, některé méně a individualisté asi vůbec. Každý si vybere. Pro přistěhovalce je to taky supr, třeba ten orchestr. Škoda, že nemám hudební sluch, asi bych také chodila v orchestru:)

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím zadejte komentář
Prosím zadejte zde vaše jméno