Skip to content Skip to sidebar Skip to footer

Šmírování

Rate this post

O nesnesitelné tíze pravdy

 

 
Nechci znít jako stařena nad hrobem, ale sem tam si musím povzdechnout: o co jednodušší býval život před existencí internetu a mobilních telefonů! Kromě štěnic Stb se nedalo totiž pořádně šmírovat a tím byly také více v pohodě mezilidské vztahy a přežila mnohá manželství, která by v dnešní době neměla šanci.
 
Někdy snad mohl žádlivý manžel otevírat denně schránku, jestli nenajde psaní od nějakého tajného milence své ženy. Ale pokud nenašel a pokud se mu něco nedoneslo, vše bylo v pořádku. Co oči nevidí, srdce nebolí.
 
A co dnes? V době, kdy si lidé píšou SMS, maily, komunikují přes ICQ, Skype, Messengry, Voip a jiné? Šmíráci si přišli na své a šmírovaní mohou být ještě paranoidnější než dříve. Nic a nikdo se totiž před šmírováním neschová. Jenže i v tomto případě platí-každý svého štěstí strůjcem.
 
Jedna moje dlouholetá známá tady na Korfu, je to Rakušanka, budu jí říkat třeba Marianne, má za muže poměrně zámožného Řeka a spolu mají dospělého syna, který pracuje u nich ve firmě.
 
Marianne je strašně žárlivá a pořád podezírá svého manžela z nevěry, ač k tomu doposud neměla důkazy. Dokonce se naučila triky, jak vlézt do jeho emailové pošty, přečíst si v outlooku všecky zprávy a pak zase „zalepit obálku“. /Naučila mě to a zvládlo by to každé malé dítě. Je to jednodušší, než zalepit znovu opravdovou obálku-pravým tlačítkem myši se zmáčkne „mark as unread“ a je to hotovo…/. Začala kontrolovat jeho telefonní hovory a zprávy, takže Michalis, který ji několikrát odhalil při šmírování, si začal svůj mobil schovávat pod polštář ve spánku, do boty, do toaletní skříňky na záchodě, jenže Marianne každou skrýš objeví a to, že před ní Michalis telefon schovává, ji jen utvrzuje v tom, že je jí nevěrný.
 
Když byl Michalis často na cestách mimo domov, šmírovala Marianne více, než je u ní zvykem /“Víš,“, říkala mi, „jak jednou člověk začne, už s tím nedokáže přestat…“/. Asi po dvou měsících zjistila, že si její muž koupil pozemek na Paxosu, sousedním ostrově a chystá se tam postavit dům. –Aha! Tak proto je pořád pryč. Kdoví, pro koho to koupil! A hned na Michalise uhodila, že všechno ví. Michalis se smutně zatvářil a řekl jí, že jí chtěl udělat překvapení k jejím šedesátým narozeninám /které budou za dva roky, do té doby by se vše stihlo/.
 
A tak měla Marianne po překvapení a ještě se cítila špatně, že ho zbytečně a neprávem podezřívala. Jenže se šmírováním prostě nemohla přestat.
 
Jednou, když byl její muž se synem na dovolené v Thajsku /stalo se rodinnou tradicí, že muži jedou do Thajska a Marianne jede navštívit kamarádky v Rakousku/ a po návratu mu podezřele často pípaly SMSky, začala Marianne zase pátrat. A pátrala tak dlouho a tak intenzívně, až se konečně dopátrala toho, co chtěla /anebo vlastně nechtěla?/ vědět: Ano, je to tady. Michalis má v Thajsku milenku! Je to mladá holčina, asi 22 let, zřejmě prostitutka, svobodná matka s malým /doufejme že ne Michalisovým/ dítětem a Michalis jí každý měsíc posílá 300 eur. V SMSce mu děkuje za přijaté peníze a těší se, až se zase uvidí.
 
Marianne se zhroutil celý svět. Rozvést se ve svých skoro šedesáti letech nechce, co by si počala? Firma je stejně psaná na sestru jejího muže, takže z té by neviděla ani euro a kam by šla?
 
Raději se tedy nechala Michalisem uchlácholit, že thajské děvče zapadá do jeho charitativního projektu, který chce pomáhat opuštěným matkám v třetím světě, ale pochybnosti v ní jsou stále.
 
A tak se chystá s manželem, na kterého se nemůže ani podívat, jak je zhnusená, na stáří přestěhovat na sousední ostrov, který se jí dříve tak líbil, ale teď ho nenávidí a lituje dne, kdy se chtěla dozvědět pravdu.
 
Protože ten, kdo chce poznat pravdu, musí být připraven na to, se vyrovnat i s její krutostí.
 
 Co si o šmírování myslíte vy?
 
Pavla Smetanová www.ostrovanka.cz

14 Comments

  • edita
    Posted 24.5.2013 at 12:50

    Tak to je síla a nadarmo se opravdu neříká, že co oči nevidí, srdce nebolí…Já si osobně myslím, že si tím člověk dokáže jen zkomlikovat život…Já osobně bych se nikdy nesnížila k tomu, kontrolovat manželovi mobil, poštu nebo emailovou poštu. Bylo by to pod moji úrověň a navíc mám klid na duši.

    Odpovědět
  • Cheorchia
    Posted 24.5.2013 at 12:57

    Myslim si,ze kazdy ma pravo na soukromi…
    A proto pokazde ukrutne rvu,kdyz taham papirove kapesniky z pracky,protoze manzelovi nelezu do kapes :))).

    Odpovědět
  • ostrovanka
    Posted 24.5.2013 at 16:51

    [2] :)))mam to podobne!

    Odpovědět
  • Karel Strobl
    Posted 25.5.2013 at 17:08

    Inu příležitost dělá zloděje, v tomto případě určitě. A pokud si myslíte, že Vás či vašeho partnera se to netýká, nebuďte na omylu. Jenže někdo boří mosty, někdo se vrací domů. V každém případě je nejlépe nechat vše být, nic nezjišťovat, “nekapsovat”, nelézt do telefonu ani PC. Univerzální rada neexistuje a věřte, že je to velký stres pro oba.
    Moje dvě bývalé manželky by mohly vyprávět.
    Také není od věci se zamyslet proč se to stalo a co udělat, abych svého partnera zaujal. Scény a výčitky – tím si ho nezískáte. Určitě je dobré projevit svou nezávislost-jezdit na kole, chodit cvičit, hrát basket…najít si něco co vás bude bavit a najdete lidi, které právě teď potřebujete. Sedět doma a čekat až přijde, užírat se a trápit je-při nejmenším pod vaši důstojnost a partnera si tím fakt nezískáte. Musí vidět, že i vy máte svoje zájmy ke kterým ho nepotřebujete a s lidmi, kterými se stýkáte, jste ráda.
    A ještě jedna věc – a to funguje, ale v případě žen opatrně, protože ženy jsou ty, které boří mosty – Na ženskou je nejlepší jiná ženská a pravděpodobně to funguje i v případě chlapa. Minimálně si dokážete, že nepotřebujete čekat jak puťka a že o vás ještě stojí jiní.
    Jinak hodně štěstí a krásné léto K.

    Odpovědět
  • Kalliopi
    Posted 27.5.2013 at 23:07

    Je to velké trápení, žít ve strachu, že ztratíš partnera. Ten, kdo to prožívá, už v mysli dávno lásku ztratil. I kdyby ji prožíval, tak ji nevnímá a proto jí nedůvěřuje. Není pak divu, že dřív nebo později, partner zatouží po vztahu, kde je víc klidu a důvěry a míň šmírování…

    Odpovědět
  • Zdeněk
    Posted 17.6.2013 at 0:41

    Já tomu moc nerozumím. Šmírování, soukromí, a pod. Pokud se jedná o manželství, tak vůbec nechápu proč by moje manželka nevzala můj telefon, nebo nevysypala kapsy před praním. U nás bývalo zvykem (v dobách kdy mobil a internet neexistoval) prostě první kdo přišel domů vybral schránku, nebo když zazvonil telefon tak ho vzal kdo byl právě v dosahu a žádné problémy jsem nezaznamenal. A pokud posílám peníze na charitu, tak bych o tom určitě manželce řekl a možná bych se tím dokonce chlubil. Tak nevím??????

    Odpovědět
  • ostrovanka
    Posted 17.6.2013 at 15:42

    [6] To je hezke, stastne to manzelstvi. Asi zrejme si nezadavate pricinu ke smirovani a k zarleni.Jinak je asi pravda, ze tyhle vydobytky moderni doby jako je mobil a Fb zjednodusuji partnerske podvadeni. Drive to asi bylo slozitejsi.

    Odpovědět
  • Zdeněk
    Posted 19.6.2013 at 1:02

    Komu by už měl člověk věřit, když ne svému protějšku. Pokud tomu tak není, myslím že takové manželství nemá naprosto cenu. Ale, každý je svého štěstí strůjcem. A jen tak mimochodem, jak je na Korfu?

    Odpovědět
  • ostrovanka
    Posted 19.6.2013 at 11:33

    [8] souhlasim!!!! na korfu je krasne!!!!:)

    Odpovědět
  • Kalli(opi)
    Posted 20.6.2013 at 21:57

    [6] [7] Stav, ktery Zdenku popisujes, je krasny pocatecni vztah, ktery prozivaji partneri nebo i pratele, mezi nimiz nedoslo ke zklamani. Je to vztah bezmezne duvery, jednoty, kdy je samozrejme, ze co se tyka jednoho, tyka se i druheho. Takovy blazeny stav, proste raj. Pokud dojde k nejakemu zklamani (nevera, flirtovani pred partnerem, baleni jinych v opilosti atd), ktere oba partneri vnimaji tak trochu jako zradu, je to jako “vyhnani z raje”. Poskozena strana vetsinou reaguje zvysenou kontrolou. Napriklad vyslechem nebo sledovanim zprav na mobilu atd. Druhy partner, ten ktery se “dopustil prohresku”, chape projev sveho druha, nebot ma maslo na hlave. Bud se brani, nebo se omlouva, ale vetsinou se vi, o co jde.
    Horsi to je v pripade, kdy nekdo utrpel takove zraneni, rozesel se s partnerem, a prinesl si do dalsiho vztahu podezrivavost a zarlivost. Nedokazal vylecit sve zraneni a “tresta” soucasneho partnera za hrichy partnera minuleho. A treba i podvedome. Muze mit az nutkave chovani neustale spehovat manzela, ktery tuto neduveru nechape, nebot k ni nezadal zadny duvod.
    Takze problem neni v tom, zda zvednout telefon nebo vyndat papirky z kapes. To je prirozena spoluprace a pomoc mezi manzely. Problem zacina tehdy, kdyz nekdo zveda telefon a prohlizi kapsy, aby druheho usvedcil ze zlocinu, jez nebyl spachan…:-)

    Odpovědět
  • Kalli(opi)
    Posted 21.6.2013 at 3:56

    Hm……. to je ovšem nemoc.
    Mimochodem, snažil jsem se vyjádřit své pocity a svou představu o soužití. Pokud bych měl skrývat, tutlat a pod. tak bych to vzdal hned na počátku. Žít v obavách že se na něco přijde, něco zapomenu a pod. Má to význam ????? Pravděpodobně jsem vyléčený a zdráv.

    Odpovědět
  • Zdeněk
    Posted 21.6.2013 at 3:58

    Omlouvám se 11 jsem psal já.

    Odpovědět
  • Kalliopi
    Posted 22.6.2013 at 1:21

    [12] Ano, chorobná žárlivost je nemoc. Dobrá zpráva je, že se dá léčit, ale pouze, pokud si to její nositel uvědomí. Často jsou ale tito lidé natolik přesvědčeni o své pravdě, že jim připadá mnohem pravděpodobnější, že je partner podvádí, než že se oni mýlí. Stojí je to ovšem mnoho energie a trápení.
    Takže, pokud se Zdeňku netrápíš a jsi v manželství v pohodě, tak jsi určitě zdráv a vyléčen!!:-)

    Odpovědět
  • Zdeněk
    Posted 23.6.2013 at 0:55

    o léčbě žárlivosti silně pochybuji a jsem rád že se mě netýká. I když jistou mírou žárlivosti je postižen každý “zdraví” člověk. No nic, každopádně Vám závidím život na Corfu. Dá-li ………. a povede se mi najít ten vysněný kamenný domek, tak se okamžitě stěhuji. Zdrvím všechny obyvatele.

    Odpovědět

Leave a Comment

0.0/5