Skip to content Skip to sidebar Skip to footer

Uskutečněný sen

Rate this post

 Karla Štrobla..

 Tak čím začnu…jsou sny, které by si měl chlap, když přijde ten správný čas, splnit. Zvlášť, když už stromy zasadil, domy postavil a syny zplodil..
Kdysi, když jsem byl ještě mladý a krásný kluk byla motorka součástí mého já. Holky lítaly vzduchem..až na mě došlo..pak rodina potřebovala auto..Jenomže mě motorka vždycky chyběla.. 
No a protože člověk stárne, a v šedesáti bych už si na ní asi těžko zvykal, nastudoval jsem všechno možné a vybral velké enduro Aprilia Pegaso 650 i.e. z roku 2001. Červeno stříbrná, okufrovaná, krásná Italka, s motorem rotax-osvědčený jednoválec, který se používal i do BMW endur a vládních doprovodných strojů. Protože jsem neměl při koupi moc času a nebylo zrovna motorkové počasí /březen2010/, projel jsem jí jen asi 10km, ukecal jsem slevu na přední gumu a plácli jsme si s tím, že přijedu za měsíc, nasednu a pojedu do Řecka… V Čechách nemám kde parkovat takový stroj a tak vykulený prodejce souhlasil. Doma jsem neměl moc času, vlastně jsem se nezastavil, spoustu povinností a práce. Jak se blížil datum odjezdu, nervozita stoupala. Přece jen, naposledy jsem seděl na motorce před čtvrt stoletím. Nepočítám 14 dní na skůtru před vánocemi v Indonézii..
Přečetl jsem si pár rad a cestopisů od kolegů motorkářů, a šel nakupovat. Bundu, kalhoty, boty, ledvinový pás, rukavice, nepromoky/moto pláštěnka/ na sebe i motorku, olej na řetěz, duše, svíčku…zjistil jsem, že se doba hodně změnila a mít motorku je vlastně děsně drahý koníček. Takže jsem se vybavil, připravil na všechno možné, prostudoval co se dalo a den D se přiblížil…

Nacpal jsem všechno do 2 kufrů na bocích Italky a proviant do třetího kufru za místem spolujezdce, navlíkl se poprvé do motorkářských „cajků“, pokřižoval a kousek od Litomyšle vyrazil. Bylo 30.4. 2010, 8 stupňů, 8.30h, trochu pod mrakem. Natankoval jsem plnou u první benziny a pokračoval směr Brno. Jak jsem správně tušil a chtěl, výborně se mi vyplatil turistický, delší štítek motorky, který výborně chrání tělo před studeným větrem. Po 20ti km jsem si na italku zvykl a pomalu zrychloval. V Brně jsem ocenil, že mám enduro. Rozkopaná silnice a šňůra stojících aut asi 5 km dlouhá…příkop, a tradá…Ani jsem se nenadál a byl jsem na hranicích. Doplnil benzin, dal kafčo a mazal dál. Cesta byla rozplánovaná na 2 dny, kdyby počasí nevyšlo. Trasa do Benátek přes Vídeň a v Benátkách trajekt do řecké Igumenici a pak po ose na „náš“ ostrov. Motorka šlapala jak hodinky. Počasí celkem vyšlo, nepršelo, Vídeň jsem projel jako nikdy. Jen na dálnici jsem zjistil, že díky kufrům, se mnou cloumá boční vítr při předjíždění velkých aut. Jel jsem 110-120 km/h, což je na tenhle motor optimální. Stačil se dívat po krajině a zdravit ostatní motorkáře. V Rakousku jsem někdy kolem 14th zajel na parkoviště, najedl se, na chvíli lehnul do trávy, udělalo se krásně. Dal kolu a jel dál. Kochal jsem se krajinou, cítil sílu rotaxu a díval na blížící se Alpy. Totiž pohled na svět ze sedla motorky je něco co chápe jen ten kdo ji řídí. A jak jsem se tak kochal, tak se to stalo…u 86 hlásiče za Vídní, italka zakuckala a dost.. Za chvíli mi to bylo jasný: „vole, tohle není auto s 60ti litrovou nádrží“ blesklo mi hlavou…ale vyvedlo mě z míry, že se nerozsvítila kontrolka paliva. Po telefonu z hlásiče přijel maník, nalil 10 litrů benzínu, pochválil mi stroj a pak přišlo k placení. Do PC v autě naťukal spz, údaje z pasu a zmáčkl enter. Podal mi účtenku na 100 euro…myslel jsem že ten papír sežeru.. Po dalších třech km byla benzina!. Už jsem toho měl celkem plné zuby, na tachometru 550 ujetých km a chtěl jsem do sprchy. Dát si studené pivo. Penzion jsem našel bez problémů. Zaparkoval pod oknem, dal na fešandu igelitovou garáž, kdyby pršelo a šel bydlet. Večer přišla sms od Adonise z Řecka, že už druhý den probíhá stávka a že trajekt pojede o den později. Dal jsem si trochu piva z místní Billy a usnul u telky. Ráno po dobrý snídani jsem mrknul do mapy a udělal plán. Mám den čas, někde v Itálii přespím a podívám po kraji. Alpy, ale musím přejet. Začalo se kazit počasí a vypadalo to na déšť a to jsem vůbec nepotřeboval. Bylo chladněji, vrcholky ještě pod sněhem. Nádherná krajina, malebná údolí, koryta řek i tyrkysově modrá voda stříkající ze skal. Takhle to z auta nikdy vidět nebylo.

Konečně jsem projel Alpy, sjel dolu z hor, oteplilo se, sluníčko hřálo. Malé městečko, nad ním zámek. Hned jsem se ubytoval. Krásné místo. Dal sprchu, italský kapučíno a šel pěšky na zámeček.

Druhý den ráno po snídani mě čekalo ještě bezproblémových 200km do Benátek. Jen 3km před vjezdem do přístavu běs a hrůza. Totálně neprůjezdné. Kamiony , osobáky. Asi jak nejezdily trajekty. Ocenil jsem motorku a prokličkoval až ke kancelářím s lodními lístky. Se mnou se nalodilo i 22 motorkářů z Rakouska a SRN. Jeli na sraz do Řecka. Měli nové motorky, samé obrovské cesťáky, parníky silnic. Ale jednoznačně jsem byl nejmladší. Nalodili nás až jako poslední, loď nacpaná do posledního místečka. Pak jsem u večeře potkal 2 české řidiče kamionů. Fajn kluci. Od nich vím, že půlka kamionů musela zústat v Benátkách. Nevešly se. Výjezd z Benátek, Grand kanál – hodinový super zážitek.

Trajekt jede 24 hodin. Na lodi se toho moc dělat nedá. 12 hodin popíjíš a diskutuješ a 12 hodin odpočíváš /střízlivíš/.. Kolem poledne druhého dne jsme byli v řecké Igumenici. Rozloučil jsem se s ostatníma “střízlivýma” motorkářema a vyrazil na posledních 160km. Na ostrov a místo, kde lišky a jezevci dávají dobrou noc. Na Lefkádu…Motorku jsem pak zaparkoval v garáži. Tady mě uvítala naše řecká, čtyřbarevná, kočka Popína. Porodila 4 krásná koťata ve špatně zavřené Vitaře..

Vybalil jsem věci z motorky, dal studený pivko na terase nad mořem, se šťastným pocitem z uskutečněného snu. Celkem výživných 1100km. Příjemně unavenému mi došlo, že jsem se na ten krátký čas úplně oprostil veškerého jiného dění. Skoro jako když lezete na vrchol kouřící, činné sopky Rinjani, ale o tom zas jindy…

P.S   A protože příklady táhnou, další rok za námi  do Edenu přijeli na motorkách kluci z Pelhřimova se kterými jsem dělal, když zbyl čas, spanilé jízdy po okolních plážích i tavernách.. 


Zdravím z Prahy a přeji krásný víkend – tady nic moc, zima a všichni nachřipkovatělí.. K.

12 Comments

  • Veru
    Posted 19.4.2013 at 13:47

    Príma zážitek. Je příjemné nazapomínat na dávné sny a splnit si je. Tak Vám přeji i nadále šťastnou cestu

    Odpovědět
  • Karel Strobl
    Posted 19.4.2013 at 18:46

    [1] děkuji i já vám přeji šťastnou cestu životem.

    Odpovědět
  • Athena
    Posted 20.4.2013 at 21:36

    Moc hezky prispevek Karle,jsem rada ,ze pisete dal.preji spoustu ve zdravi najetych km!! Take mym velkym snem je procestovat cele Greece na poradne masine ,stoji ale spoustu penez ,snad mi to nekdy vyjde…

    Odpovědět
  • Kalliopi
    Posted 21.4.2013 at 19:49

    Pekny! Je dobre si pripomenout, ze Recko nejsou jenom hotely na plazich a more… Ale take krasne hory, skaly, strze a reky. Prave jsme se vratili z 2denni vypravy do Zagori, kde jsou nadherna mista jak na splhani po skalach, tak na rafting nebo terenni motorkareni! 🙂 Za kazdou zatackou je novy hezky pohled!! Ale fakt se vyplati jezdit s benzinem v nadrzi…!! Leda, me tak napada, co takhle jezdit na pranu? 🙂

    Odpovědět
  • dancha
    Posted 22.4.2013 at 9:15

    [4] To máš pravdu Kalli, Zagori je moc krásná. Je to moje druhé nejoblíbenější místo v Řecku. Nádhera! Na pranu se dá jezdit tak, že si do kufru auta přibalíš bicykl, ne?:)

    Odpovědět
  • Kalliopi
    Posted 22.4.2013 at 10:34

    [5] Jo jo. Το je pak pracná prána! 🙂

    Odpovědět
  • Karel Strobl
    Posted 22.4.2013 at 22:52

    [4] Milé /ctěl jsem napsat děvuchy, ale zase bych se nerad někoho dotknul../ spřízněné duše-určitě znáte části Řecka kde byl málokdo-tedy neprofláknuté, úžasné třeba i hůře dostupné destinace.
    Podnikáme před sezonou s mojí partnerkou Evou předsezonní i posezonní expedice a myslím, že jsme toho už objevili, prozkoumali a procestovali docela dost.
    Napodzim na Vikosu rostou hřiby, ale kvanta. O stupeň výš je Mikro Papingo a odsud cesta na Drakolimni-doporučuju nezkoušet výstup mimo sezonu-pááč horský hotel a ubytovna je zavřená /což jsme nevěděli/ a tak nezbývá než “změřit baterky” zejména svého něžného protějšku..ale je fakt, že je lepší o tom napsat článek..stojí za to..zatím ahoj všem spřízněným duším-a Drakolimni je nezprofanovaná pecka /doufám/ fota dám k článku-až budu mít čas.. Na Vikos se vracíme každý rok. Už všechno známe, všichni znají nás. Rádi se tam vracíme a nikdo to nechápe. Musí se to zažít, je to jiný svět, tedy mimo sezonu…

    Odpovědět
  • Karel Strobl
    Posted 22.4.2013 at 23:08

    [3]
    1. pokud něco chci – tak NE chtěla bych, ale POJEDU na motorce kolem Řecka
    2. cena motorky-já nemám novu, nyní druhou, také ne novou-není nutné spořit celý život, ale uskutečnit jeden z celoživotních snů..k tomu nemusí být motorka nová, stejně jako boty NIKE k výstupu na sopku, horu, sedlo..tím víc vás to bude těšit.
    Jednou mi řekl nosič, že si už musím nazout boty, jinak tam nevylezu. Sám měl “žabky” a 80kg bágl na zádech..
    A tyhle věci a kecy mě /nás-vás/ motivují, možná by měly. Život je děsně krásný a děsně krátký, každý k tomu jednou dospěje

    Odpovědět
  • Kalliopi
    Posted 29.4.2013 at 23:04

    [7] Jo jo, už se dostávám do věku žen, které si mezi sebou říkají děvčata, takže se neurazím…(Je to taková nepřímá úměra, čím starší dáma, tím méně se jí dotkne oslovení děvče, děvucha popř. i dívčina…) 😉
    U jezera Ziros rostou zase obrovské bedly! Zrovna jsme plánovali výpravu na Drakolimni, ale nevím,zda na tu samou, co jste byli vy. Když se podíváš na mapu, tak jsou v té oblasti 4 jezera s tím samým názvem. Holt, když se něco opravdu povede, tak to chce každý…! 🙂

    Odpovědět
  • Karel Strobl
    Posted 21.6.2013 at 7:32

    [9] Z Mikro Papinga je jen jedno Drakolimni a je to docela náročné. Určitě nezapomeň na Vikos a slézt dolu do kaňonu. Říčka je studená, ale stejně jsme neodolali..mrknu se jestli najdu fotky odsud a zkusím je poslat jako fotoblog sem..

    Odpovědět
  • Kalliopi
    Posted 27.6.2013 at 22:19

    [10] Ahoj Karle, fotky jsem nenašla… Koncem května jsme v Zagoria sjížděli řeku Voidomatis, krása. Od místního vodáka jsem se dozvěděla, že její název vychází ze slovanských slov “voda” a “máti”, což je jistě mnohem lepší název, než řecká verze “volského oka”;-) Kdysi v té oblasti žili Slovani – asi Slovinci – což je znát v místních názvech, jako zrovna třeba Zagori (za doly, mé zlaté parohy..):-)
    Ovšem musím přiznat, že mi to drobet pošramotilo přesvědčení tak nezvratně propagováno ve filmu Velká řecká svatba, a sice, že všechna slova pocházejí z řečtiny!:-)

    Odpovědět
  • Karel Strobl
    Posted 28.6.2013 at 7:11

    Ahoj, fotky jsem taky nenašel, ale najdu, teď moc času nemám. Ano, máš pravdu je t té oblasti dost názvů obcí a vesnic převzatých od slovanských kmenů. Pohoří Vikos a jeho okolí navštěvujeme každý rok, takže se tam fakt docela vyznáme. Také jsme dělali tůry po starobylých mostech-tam co se sjíždí řeka / i to mám na fotkách někde uložené../. A ještě perlička – pro ty co nebyli v Albánii. Jedeme z Lefkády na Igumenici a za Igumenicí je malý nový hraniční přechod Mavro matia /černé oči/. Tam bez problémů vjedeš do Albošky /je tam i free shop/ uděláme asi 50km okruh a vyjedeme hraničním přechodem pod Zagori a Vikosem. Pro ty, kteří chtějí trošičku vidět tuto zemi by to mělo stačit…tisíce a tisíce bunkrů, často nesmyslně a silnice se mnohde teprve budují, holé skály…

    Odpovědět

Leave a Comment

0.0/5