Kalli radí popatnácté

Je západní výchova špatná?

Ahoj Kalli,

 mám takový problém, s mým synečkem M. 

V době, kdy jsem byla těhotná, jsem četla jednu knihu, která se jmenovala Koncept kontinua. Je to dost převratná publikace, pro lidi hodně kontroverzní. V podstatě se tam srovnává výchova dětí u nás a výchova děti u Jeguánů, což je myslím indiánský kmen někde v Amazonii. Každopádně se mě to hodně dotklo u srdce. Výchova dětí na západě je v hodně ohledech neharmonická a nebála bych se ani použit slova jako destruktivní a špatná. Například už jen pohled na porod, na novorozené miminko… Ale to se dostávám jinam, než kam chci. Tehdy jsem to konzultovala i s mojí maminkou, která si tu publikaci, stejně jako já, zamilovala a sama zjistila, že ve spoustě věcech, kdy nás vychovávala, nedala na názor ostatních a řídila se svým vlastním instinktem, ačkoliv jí to okolí dalo často sežrat. 

S mým přítelem jsem nekonzultovala tuhle knihu, ani to, že chci synka podle ní vychovávat. Nebyl k tomu otevřený, konverzacím na toto téma se chtěl vyhnout a také byl problém v tom, že jsem byla až moc direktivní, extremistická a ani já jsem nebyla příliš otevřená debatám. Tudíž komunikace v tomto ohledu pokulhávala a dost se nám to vymstilo. Když se totiž malý narodil, tak jsem, ku překvapení všech, neměla postýlku, neboť jsem řekla, že bude spát se mnou. Tolik mi to usnadnilo šestinedělí! Přišlo mi, že to tak má být. Obecně se budil málo, já jsem se vyspala (v rámci možností v šestinedělí samozřejmě :)) a byl takové veselé miminko. Nosila jsem ho na sobě, snažila jsem se s ním komunikovat a tak. Problém nastal v našem názoru s přítelem v tom, že on nechtěl, aby M. spal se mnou. Jednak to pro něj byl šok asi z hlediska zvyku a možná i takovýho tabu, že děti nemají v posteli rodičů co pohledávat. Takže se na mě dost zlobil. Já jsem to moc neřešila, protože jsem byla přesvědčená o tom, že to dělám správně. Když jsme se nastěhovali do jednoho bytu, snažil se to přítel změnit. Malý ale protestoval a i já jsem tomu nebyla nakloněná. Jednak jsem se vyspala, protože když potřeboval nakojit, tak jsem mu v polospánku šoupla prso a bylo. Mezitím si na tenhle způsob zvyklo celé moje okolí a i u prarodičů spí M. ve velké posteli. Přítel si ho v noci bral k sobě na přitulení a zdálo by se, že je vše v pořádku. 

Jenže začal být problém s kojením. Přítel říkal, že když jdu třeba na večer pryč, malý M. hrozně pláče a hledá mě. Nedá se večer uspat jinak, než na prsu. Hodně ho to rozčiluje, přítele – řekl mi, že  je M. rozmazlený (je fakt, že když není po jeho, tak se dokáže tak strašně rozčílit, že se až divím, kde se to v tak malém človíčkovi bere), že je závislý na prsu a že tohle musí přestat. Měli jsem o tom už otevřenější konverzace, kdy jsme se dohodli, že začnu malého pomalu odvykat. I já si myslím, že ho to do jisté míry ovlivňuje a že je na mě hodně fixovaný. V noci, když tak náhodou nejsem, tak hrozně křičí a nedá se nijak uklidnit. Co je ale zvláštní, tak přes den vůbec. Dokud je ve známém prostředí a dokud jsou okolo něj lidé, které zná, tak nemá vůbec problém, že tam třeba celý den nejsem. Jsem pořád ve škole, takže ani obyčejně přes týden ho ve dne tolik nekojím. Asi si to ale chci nahradit, protože večer mu dám vypít obě prsa a on vytuhne. Příteli to ale vadí, chce ho uspávat na pohádce a říká, že každý normální dítě jde v sedm spát do postýlky a neprotestuje. Včera večer jsme se na tohle téma docela hodně pohádali… 

Abych se nějak dostala k té otázce konečně… Trápí mě, že je M. tak vzteklý a já nevím proč – něco se mu děje, ale já nevím co a přítel je naštvaný, že je rozmazlený. Přitom já ale vím, intuitivně, že něco dělám špatně, ale nevím, co to je. Další věc je ta jeho fixace… Je opravdu rozmazlený tím, že ho kojím před spaním, že usíná se mnou a je pravda, že mu tím škodím? Mám pocit, že nejsem dobrá matka a pochybuju o metodách, které jsem chtěla na jeho výchovu aplikovat. Mohla bys mi prosím poradit, jak na to? Děkuju ti předem z celého srdce. 

S pozdravem  K.

Milá K.

Knihu, o které píšeš, neznám, ale vzpomínám si na jednu knihu o prérijních a pralesních indiánech, kterou jsem četla před mnoha lety, ale dodnes mi utkvěl v paměti obyčej jednoho z domorodých kmenů v Jižní Americe, a sice, že dívkám a mladým mužům byli pro první sexuální styk vybráni partneři staršího věku, aby je zasvětili do sexuálního života. Autor knihy psal, že tito starší členové kmenu přistupovali k nováčkům s radostí a trpělivostí, byli zkušení, ohleduplní a oceňovali jejich mládí, (což by jejich vrstevníci nedělali). Takže to bylo ku prospěchu všem, mladí měli příjemné uvedení do sexuálního života a staří si v něm stále udržovali místo.

Jiný kraj – jiný mrav… Proč o tom ale píšu? Základní rozdíl mezi výše uvedenými kmeny a naším systémem je především v rámci, v němž se naplňují potřeby každého jednotlivého člena. U domorodců je to v rámci celé komunity, na rozdíl od našeho rodinného rámce. Takže, v těchto tzv. „primitivních“ kmenech často ani nemusejí znát otce dětí, neboť na tom nikdo nelpí, děti vychovává celá vesnice. A jestliže tam neexistují pevné svazky, kdy jeden muž patří k jedné ženě, tak nemusí vznikat napětí, když je novopečená maminka ve dne v noci v náručí s miminkem. Muž má svobodu přicházet a odcházet a bez pocitů viny mít i jiné sexuální vztahy.

V našich končinách platí jiné normy, právní, morální atd… V 60.letech se hippies pokusili o život v komunitách, ale moc to nevyšlo. Mimo jiné možná proto, že jich chyběla kolektivní zodpovědnost a stále fungovali na základě modelu rodiny, takže vznikaly problémy s žárlivostí, nevyjasněnými vztahy a rolemi, nedostatkem spolupráce atd. a potřeby členů komunity, dětí i dospělých, nebyly uspokojeny.

V Evropě (a nejen) už po dlouhé generace žijeme v systému rodiny, od které se očekává, že poskytne zázemí, bezpečí, naplnění potřeb a prostor pro rozvoj. Aby to mohlo fungovat, musí mít v rámci rodiny každý člen své přesné místo, ze kterého plynou jak povinnosti, tak i práva. Například otec v rodině by měl plnit roli otce rodiny a současné být ostatními respektován jako otec rodiny. To samé v případě matky, protože, v našich podmínkách, jsou rovnocenní. Pokud by se matka chovala mateřsky a s láskou by pečovala o ostatní členy rodiny, kteří by ji ale neměli v úctě, nebrali by v úvahu její názory a potřeby, tak by nebyla spokojená, a to by se odrazilo jak na jejích emocích a chování, tak i na celkové atmosféře v rodině.

V rámci rodiny, (jako v každém systému), platí určitá pravidla, která je dobré znát a respektovat, protože pomáhají vytvořit pohodu a rovnováhu. Klasický model rodinné hierarchie je otec-matka-dítě (popř.děti). Pro dítě je dobré, když cítí mít rodiče „nad sebou“. Pokud má pocit, že se všechno točí okolo něj a že má pro maminku přednost před tátou, tak nemůže tátu vnímat jako ochranu a autoritu, a to v něm vzbuzuje nejistotu. Pokud je to navíc chlapec, tak bude mít později potíže se identifikovat s tátou, bude mít obraz „silné matky-ženy“ a “otce-muže slabocha“.

Vztah partnerů časově předchází narození dítěte, proto má přednost. To znamená, že je třeba pracovat na udržení dobrého vztahu mezi rodiči, na tom, aby se cítili milovaní i po narození dítěte. Především otec dítěte, aby se necítil vytěsněn na druhou kolej. Pokud by k tomu došlo, tak se v lepším případě stáhne a nenaváže s dítětem kontakt, v horším případě začne žárlit, chovat se antagonisticky a bude dítě snižovat a dusit.

Co bych poradila?

– Začni vnímat muže, se kterým žiješ, také jako otce vašeho dítěte, nejen jako svého přítele. Dej mu prostor, aby se mohl projevovat jako otec. Vyměňujte si názory ve věcech výchovy, abyste se vzájemně pochopili a obohatili, dělejte dohody, kterými se budete oba řídit a spolupracujte.

– Spěte v posteli s partnerem a dítě se k vám může na chvilku přitulit, ale mělo by mít svoji postýlku. Něco jiného je to v 6-ti nedělí, ale pokud je miminku víc jak půl roku, je dobré, aby si začalo zvykat na vlastní pelíšek.

– Koj, jak dlouho to půjde, a pak dej kloučka do jeho postýlky. Je škoda přestat kojit, pokud ještě máš mléko. Dokrm ale malého navečer i něčím jiným (kašičkou? Kolik je mu?), aby bylo jisté, že se nebudí hlady. Pravděpodobně to dělá proto, aby tě k sobě přivolal a mohl být u tebe. Časem asi přijde chvíle pro dudlík, palec nebo nějakého plyšáka… Nevím, jestli zabere „pohádka v sedm hodin“, pokud je ještě maličký, ale určitě pomůže, když zmizí napětí a když budete vy, oba rodiče, ve větší pohodě mezi sebou.

– Pomáhejte si s partnerem a vzájemně se tolerujte, abyste byli v rámci možností co nejspokojenější a aby byly naplňovány vaše potřeby, protože to je základ proto, aby to fungovalo. Když jsou rodiče nervózní, tak je i dítě neklidné.

– Najděte si prostor a čas, kdy budete sami dva, tak abyste měli chvíle na něhu a na sex. Pak bude možná i tvůj partner tolerantnější k malému vetřelci v manželském loži.

– Snaž se být hodně otevřená vlastnímu instinktu, ať se nezamotáš v mnoha rozličných názorech na výchovu dětí. Dělej všechno, co nejlíp ti to půjde, a pak se netrap, jestli jsi dost dobrá máma nebo ne. Neznám jedinou ženu, která by měla děti, a aspoň někdy nezapochybovala, jestli nedělá chyby. Včetně mne…!:-)

Hodně štěstí!                                      S láskou    Kalli