Něco málo o dvojjazyčnosti dětí
Ještě nemluví? No, to bude mít asi delší vedení.
Jenže všechno chce svůj čas a pozdní mluvení není známkou inteligence dítěte. Navíc máme děti dvojjazyčné, někdy i trojjazyčné a to je prostě náklad navíc, který se vyplatí až později.
Sousedky kroutily hlavami, když můj Matýsek ve třech letech horko těžko skládal jednoduchou větu a navíc si pletl jazyky dohromady. Dnes je mu šest let a mluví bravurně řecky i česky.
Přispěly k tomu také obě babičky, které neúnavně na prcka mluvily a přitom si babky navzájem ani nerozuměly.
Dětem bychom měli nechat svobodu vyjadřování a prostor pro jejich fantazii. Možná ze začátku překvapí svými výrazy, ale mnohdy jsme to my, kdo vlastně nerozumíme a nechápeme a někdy se ani nesnažíme pochopit, co chce říct. Je dobře dítě chválit a povzbuzovat v hledání výrazů a případně se zeptat, jak by se to dalo ještě říct. Každé dítě je jiné a ne všechny jsou nadané na jazyky a některým to jde horko těžko.
Nám pomohly také časté návštěvy v Čechách, kdy Matýsek doslova nasával jako houba češtinu a visel na každém, kdo s námi ze začátku promluvil. Kamarády si také našel a od nich už se učil velmi snadno.
Mám odkoukáno, že pokud je mamka jediná, kdo na dítě mluví česky, řeč se moc dobře nevyvíjí. Spíše převažuje místní jazyk a čeština jaksi pokulhává. Nemá cenu dítě nutit do mluvení, když nechce.
Známý psycholog Zdeněk Matějček psal o řeči ve svých knížkách. „Máme povzbuzovat snahu dítěte projevit se řečí – a ne řeči je vyučovat jako školnímu předmětu. Tedy zásadně dítě nenutíme, aby po nás opakovalo. Vypravujme si s ním nad knížkou, pojmenujeme jednotlivé věci, jednotlivá zvířátka a jednoduše vyjádříme, co se tam děje. „
Také se osvědčuje, pokud je ta možnost a děti jsou již větší, posílat je na prázdniny do Čech samotné. Popřípadě jim zařídit dětský tábor, kde nejen získají slovní zásobu, ale seznámí se i s českým prostředím, což bohužel skrz jednu letní návštěvu prarodičů v Řecku nezíská.
Ještě jedno důležité doporučení píše pan profesor Matějček.“Jestliže dítě samo něco řekne, byť to bylo artikulačně jakkoliv nedokonalé, my to po něm zřetelně a správně opakujeme a případně k tomu přidáme ještě jedno dvě slova navíc. „
Nemá cenu opravovat jako ve škole. Dítě se může takzvaně zaseknout a to se těžko napravuje.
Mít dva rodné jazyky je jako dárek a přestože to na začátku stojí mnoho úsilí, později se to tisíckrát vrátí.
Katka, Kréta
www.cesivrecku.cz : Napište nám i vaše zkušenostmi s mluvením, je to zajímavé téma pro nás pro všechny, kdo žijeme v zahraničí. Vaše postřehy posílejte na sarah@cesivrecku.cz
Velky souhlas a vidim, ze mame stejne zkusenosti….
super clanek. souhlasim! i kdyz si myslim, ze tady v recku delaji mamy castou chybu, ze na dite mluvi cesky i recky. pred tatou, aby rozumel, recky, a pak treba, kdyz jsou samy, tak cesky. jenze jak ma to dite vedet, co je rectina a co cestina? ja myslim, ze dite odlisuje rec mamy a rec taty a ty je dle meho nazoru treba dusledne dodrzovat. i za tu cenu, ze holt tatinek nerozumi. treba se alespon timto trosku cesky nauci…
ostrovanko, a treba taky ne? Manzel je odolny jak pancerovane auto. Slysi cestinu nekolik hodin denne a je mi zahadou jakou silou vule neutvikvi nic v jeho mozku. Ctyrlety syn, mluvi malokdy cesky. Odpovida na cestinu recky a ja uz jsem to vzdala, hlavne, ze rozumi. Do Ceska bohuzel jezdivame malo. Takze to dokazuje 6. odstavec od konce…
I ja souhlasim. Je to uzasny vklad so zivota, znalost jazyku… Vzpominam si na zname v Lucembursku- mama francouzska,tata dan,francouzsko nemecka skolka, anglicka chuva- deti, tehdy 3 a 6 let, a mluvily vsemi temi recmi, prechazely z jedne reci do druhe- no, naprosto uzasne. U nas jsou tedy jazyky jen dva, ale oba s muzem si zakladame na tom, aby ten nas jazyk deti umely dobre. Takze cteme knizky, divame se na pohadky, povidame a povidame… Nas nejmladsi- 1 rok – se teprve povidat uci,ale naprosto presne vi, ze kdyz mama rekne zavolej tatu, ma zavolat ” babaaaa”. Deti jsou jak houby, s tim, jak nasavaji… a to nejen s ty jazyky…
[3] gugu, jasne, mas pravdu, muj manzel je vuci cestine taky dost odolnej, i kdyz nektery veci uz zna. ja myslim, ze nevadi, kdyz ti dite odpovida recky, jednou treba pobude vic v cechach a ta cestina mu naskoci. ja proste mam akorat za to, ze i kdyz je to trosku ubijejici, nemela by to mama vzdavat a mluvit proste dal cesky. tak hodne stesti… uz 4 roky, to je sila, jak to utika!!
Souhlasím s tím, že mamka,tedy já, má mluvit jen česky. Ale co s tím, když tchýně neustále říká:”no jo, ty mluvíš na to pedi jen tím svým jazykem, mluv řecky! K čemu mu bude čeština?” Z toho jsem fakt unavená.
[6] ufff:( nezbyva, nez tchyni vysvetlit, ze je to pro dite dulezite a ze by taky nebyla rada, kdyby se nedomluvila se svym vnoucetem, coz se v pripade, ze nebudes mluvit cesky, stane tvym rodicum. a neustoupit. ona si na to casem zykne a dite ti jednou podekuje.
[6] Tohle znam velice dobre,mela jsem to na taliri,kazdy den od tchyne a od svagrove at nemluvim vubec cesky na sve deti,ze pak budou mit velke problemi ve skole.Moje dcera chodi uz do treti tridy a je nejlepsi ze tridy a ucitele si ji nemuzou vynachvalit a syn to se ukaze az pristi rok.Jinak moje deti zasadne sleduji od malicka jenom ceskou TV a prednost davaji ceskym DVD pred reckymi.A mezi sebou hovori pouze cesky,ale mam i ceske kamaradky a jejich deti hovori mezi sebou recky.To zalezi na detech co jsi uz vyberou.Jinak matka ma mluvit na dite pouze jeji rodnou reci,je to prokazane.
Mně vůbec nedochází, proč si lidi nechaj doktovat cokoliv od tchýně…. fakt ne. Co ti může udělat? A´t si trhne…
ja jsem mluvila na obe deti od malicka recky i cesky, manzel vzdy hodne pracovala nekdo je i recky naucit musel :), jazyky se jim nikdy nepletly. Deti mi vzdy odpovidaji cesky, ale mezi sebou mluvi vice recky.
Mam 3,5leteho syna a od narozeni na nej take mluvim pouze cesky-zda se mi, ze i kdyby clovek umel sebe lip rec-ze ho to nenauci lepe nez rodilej Rek. ale je zas pravda ze do nedavna neumel ani poradne recky-to bylo pouze mluveni po jednom slovu apod. Mluvit se naucil poradne az kdyz jsem jela do cech a tam se stykal se stejne starejma detma od kterych se hodne naucil. Kdyz jsem se s nim vratila-manzel byl nadsenej jak reaguje a jak je hodne dopredu. A pote mu sla i rectina sama-jak mu sla pred tim cestina… Jinak ma tchyne si take myslela ze nebudu sve dite ucit jazyk ktery ma od sve matky-ale rychle byla vyvedena z omylu… Pak jen kdyz to tu clovek vidi-stale zustavat jen ve svem svete a neprijmout nic noveho-to preci musi bejt dost zdrcujici….
Mam syna 11 let a dceru 6 let, odmalička na ně mluvím česky (samozřejmě někdy i řecky, když chci, aby rozumněl i babás), syn mluvil naopak dříve než ostatní děti a říkal věty začínající řecky a končící česky… docela legrace. Když byl na prázdninách u české babičky, tak si pamatuji, jak mi ta celá nesvá telefonovala a říkala mi “Honzík pořád říká BETONIÉRA BETONIÉRA, co to je?” To měl zrovna období obdivování nákladních aut :o)) Máme za sebou také období nepochopení tchyně, která si neustále myslela, že nejspíše mluvíme o ní… Dnes obě děti studují dvě školy – řeckou klasicky a českou podle upravených pravidel pro české děti v zahraničí. A nemají problém ani s psaním ani se čtením. Jen je trochu těžké jim vysvětlovat ty markantní rozdíly v kvalitě výuky a prostředí, kde studují… Proto přeji všem maminkám mnoho trpělivosti a nenechte se zvyklat! :o))
Tak musím říct, že když se nám narodila dcera, manžel odmítal se jakkoliv srovnat s tím, že na ni prostě mluvím česky, měl strach, že malá nebude umět řecky, vzhledem k tomu, že se mnou trávila 90% veškerého svého času… Trvala jsem si na svém a na malou mluvila výhradně česky, plus celé své rodině když jsme jezdili do ČR jsem nařídila aby na ni mluvili česky (mluvilo se u nás doma oběma jazyky). Tato snaha se mi nesmířně vyplatila- malé jsou 4roky, mluví plynně oběma jazyky, plynule přechází z jednoho do druhého. Slyší mě, že se s tatínkemm bavím řecky, ale ona se mnou komunikuje pouze v češtině, je schopná i překládat tatínkovi, když si třeba řekneme něco vtipného apod. Popřípadě, když nám chce něco sdělit, tak to řekne v obou jazycích. Jasně, možná zbytečná přítěž, ale věřím, že se jí to určitě jednou vyplatí, mít 2mateřské jazyky. Samozřejmě měla i svá období, kdy to zkoušela, ale já se nedala- prostě když mluví ona řecky, tak “nerozumím”- max jí pomůžu s nějakým slovíčkem, ale to platí pro oba jazyky. Jde o to to fakt nevzdávat. Jinak nám i hodně pomohly český dvd, a cd s písničkama, české knihy atd.
Už bych tu chybu neudělala. Zalekla jsem se kvůli jednomu rasistickému útoku a začala jsem na své děti mluvit jen řecky. Když jim byly 3 roky /mám dvojčátka/, plně jsem si uvědomila, že mi děti už nikdy neřeknou, že mě mají rádi v češtině, žádné něžné a sladké blábolení. Snažila jsem se na děti mluvit jen v češtině. Nic, naprosto nic. Děti se naučily sice poslouchat, ale čeština už z nich nevycházela. Strašně jsem toho litovala. Už bych to nikdy neudělala. Ale naštěstí jsme se přesunuly dočasně do Česka a holky po 2 měsících začali mluvit česky. Neumíte si představit, jaký to byl pro mě balzám na duši, když mi Stefinka řekla:” Jsi ta nejlepší maminka na světě, mám tě ráda.”
Maminky, nikdy nedělejte tuto chybu a držte se své řeči, i kdyby to měl zůstat jen Váš komunikační jazyk. Stojí to za to.
[14] uplne souhlasim. myslim, ze je take dulezite na deti mluvit vlastni reci, protoze v te znas detska slova, rikanky, pisnicky, ale taky deti vi, ze umis nejaky jazyk dokonale. kdezto malokdo z nas umi dokonale nejaky jiny jazyk a deti se pak nekdy stydi za maminku, ktera neumi poradne ten druhy, ale oni tomu jejimu nerozumi. prijde mi, ze to muze podtrhnout autoritu matky.
Když občas vyslovím nějaké to slovo v řečtině směrem k malému, tak se slyším tak podivně cize. Já prostě v řečtině necítím a tak mluvím jen česky. Deděček a příbuzní od začátku trousili poznámky. Mluv také řecky a podobně. Zeptala jsem se jich, zda malého česky naučí oni. Tak už mě nechávají být. Každy tedy podle svého vnitřního pocitu, ale s různými možnými následky 🙂