Kalli radí podeváté

7
219

 Výchova dětí 

 

Mila Kalli…velmi ta prosim o radu ako na moju mladsiu dceru……Ma 2,5 roka v poslednom case sa velmi zmenila,zacala sa chovat agresivne,chytaju ju zachvaty nervov…dokaze plakat a vrieskat az do totalneho upotenia..A to zvacsa koli uplnym hlupostiam ako ze sa jej nepaci obliecka na vankus,alebo sa jej nepaci epizoda z rozpravky,ze nechce vyst zo sprchy,ze som si pozicala jej sestry vankus…atd atd……Reaguje okamzite placom,krikom ,kope,bucha,hadze sa o zem…som z z toho zufala,skusala som uz vselico mozne…….davam jej na vyber z navliecok na vankus a nevie si vybrat,chce len jej oblubenu obliecku,ktora je akurat v pracke…este moc nechape ze pracka sa v strede prania neda otvorit,vysvetlujem jej to natolko aby to nejak pochopil jej detsky dvojrocny rozumcek,ale nepomaha…..v sprche ju nechavat dokial tam chce byt,ale ked uz je dost,pokusam sa ju odtial nejak dostat,ale hned reaguje agresivne.Snazim sa zostat pokojna,chcem ju uchlacholit v naruci,ale v takom stave nechce nikoho a nic….Ked ju raznejsie upozornime,zacne sa spravat este hlucnejsie,obcas az po dychu lapa……Zacala som uvzovat preco to tak je….prvy krat to urobila pred rokom,to mala ani nie rok aj pol,to sme koli jej nervomemu zachvatu nemohli nastupit ani na autobus,zmietala sa v kociari a plakala na cele mesto….odvtedy to mala par krat,ale nie casto….teraz v poslednych tyzdnoch sa to cim dalej tym viac stupnuje,chyta ju to 2-3 x denne.Uvazovala som nad tym,ci nie je na vine to,ze mam dost temperamentnych svokrovcov,ktori byvaju nad nami a neustale sa hadaju a kricia na seba….rano nas budia,hadaju sa aj pred malou…snazila som sa ich poprosit,aby to nerobili,ale marne,2 dni daju pokoj a potom to ide zas od zaciatku…..Mam aj starsiu 9 rocnu dceru,ktora tiez obcas nejde dobrym prikladom,narastaju jej kridla,snazi si presadit svoje,zacina odvravat../myslim ze na nu vplyva prostredie-vidi to u kamaradiek,ktore je casto navadzaju,hovoria jej ze preco pocuva mamu atd/…….moze byt,ze mladsia dcera to u nej vidi a potom to opakuje?…..moj manzel je cely den v praci a ked pride domov,moc sa do vychovy nezpaja,alebo zvacsa robi dievcatam po voli…..takze vlastne vsetko je na mojich pleciach,svokrovci si deti neberu,max.len tak na pol hodinku a aj to deti hned chcu ist domov…Takze obcas sa citim dost prepnuta,mam pocit ze to je uz na mna vela,nemam absolutne ziadny cas pre seba…kalli prosim ta porad mi akym sposobom by bolo najlepsie sa k malej chovat,aby jej vylevy zlosti neboli take drasticke…..dopredu ti velmi dakujem ,citam vsetky tvoje odpovede a velmi sa mi pacia….zelam ti aj nadalej vela uspechov…..V.

 

Milá V.

     Mezi druhým a čtvrtým rokem bývají děti hodně zarputilé, když si něco usmyslí, a často není snadné s nimi vyjít pomocí domluv a vysvětlování. Je to období, kdy chtějí, aby maminka byla takovou jejich prodlouženou rukou, aby dělala, to co ony rozhodnou. Takže je třeba stanovit pravidla hry, co se může a co ne, a mít co možná nejstálejší reakce. Ne jednou něco zakázat a podruhé tu samou věc dovolit, protože tak dítě získá dojem, že když bude hodně naléhat (vřískat, válet se po zemi a dělat co největší ostudu :-), tak nakonec maminka změkne a udělá cokoliv.

 

     Je třeba si uvědomit, že dítě má právo na hněv. Hněv je přirozená reakce, která doprovází pocit zklamání a pomáhá člověku se s ním vyrovnat tím, že ho ventiluje. Čím jsme zralejší, tím to dokážeme udělat lepší a společensky přijatelnější  cestou. Dítě, které staví věž z kostek a ta mu najednou spadne, přirozeně reaguje vztekle a mrskne kostkami o zeď a nebo po nich začne dupat. Nebojte se dětského hněvu. Pomožte dítěti, aby si ho uvědomilo a mohlo se postupně učit ho ovládat. Řekněte třeba:  „Vidím, že se zlobíš. Padají ti kostičky? Tak to zkus znovu, opatrněji… Ale jestli je tvoje ručka ještě tak moc vzteklá, že ji nemůžeš ovládnout, tak radši ty kostky uklidíme, abys něco nerozbila. Až se ručička uklidní, tak budeme zase stavět,jo?“  Tím, že emoci pojmenujeme a dáme dítěti najevo, že chápeme, proč se vzteká, tak mu umožníme, aby se začalo orientovat v tom, co se v něm děje, a hněv odezní  rychleji. (Podobně je to i s jinými emocemi, jako například se smutkem, se strachem nebo s žárlivostí. I tam je dobré pojmenovat pocit  a odhadnout příčinu. „Vypadá to, že jsi smutná. To proto, že šel tatínek do práce?“)

     Zůstaňte v klidu! Když dítě vycítí, že maminka nesnese jeho pláč, nebo že se stydí před ostatními lidmi, tak začne pláče využívat, aby docílilo svého. Pak už není pláč přirozeným projevem zklamání, ale způsobem, jak s rodiči manipulovat, a to není dobré ani pro dítě, ani pro rodiče. Nechte ho, ať se vzteká. Odstraňte z dosahu všechna možná nebezpečí, tak aby se při válení po zemi nezranilo. Řekněte mu, že může jít vřískat do svého pokojíčku, ne jako za trest, ale jako možnost najít místo, kde má své soukromí a může se svobodně vyjádřit. Dejte mu velký měkký polštář, do kterého smí bouchat a kopat a řekněte mu, že se z pokojíku může kdykoliv vrátit, jakmile mu bude lépe a přejde ho vztek. Když se vyvzteká a pokud aspoň částečne respektuje vaše pravidla, pochvalte ho, že je čím dál větší a schopnější vztek ovládnout.

 

     Také je třeba rozlišit mezi potřebou a přáním dítěte. Dítě nepotřebuje novou panenku nebo to krásné modré autíčko, které se přeje. Ale potřebuje, aby mohlo vyjádřit svoje zklamání nad tím, že to autíčko nebo panenku nemůže dostat. Když dítěti řeknete:  „Je mi líto, že ti tu panenku nemůžu koupit, je opravdu krásná! Chápu, že jsi smutná a že se ti chce plakat.“,  tak bude možná chvilku kňourat a pak přestane. Také se ale může stát, že nebude plakat vůbec. Děti totiž často pláčí, když mají pocit, že jim dospělí nerozumějí, že podceňují jejich přání nebo že na ně křičí, aby se ovládly a přestaly vyvádět. Klidná a pevná reakce ve smyslu „opravdu to nemůžeme koupit“  zkrátí na minimum pláč za účelem manipulace.

 

     Jaké jsou potřeby dětí v tomto věku? Kromě stanovení přesných hranic a jasných důsledků, co se stane, když je dítě překročí  (viz příspěvek  Kalli radí potřetí), je tu šest „P“ J: pochovat, pomazlit, pohladit, pochválit, povzbudit a pohrát si s ním. Čím víc jsou potřeby dítěte naplněné, tím míň bývá podrážděné a tím vzácnější a kratší jsou výbuchy vzteku.

     Věnujte dítěti pozornost především, když je hodné a hezky si hraje, tak abyste předešli tomu, že bude vyžadovat pozornost negativním způsobem.

 

     Ještě něco k otázce hranic a pravidel: je to poměrně dost osobní záležitost. Věřím, že je lepší vycházet z možností a potřeb konkrétní rodiny, než z doporučení, která se dají najít v knížkách a časopisech. Např. rodiče, kteří vstávají brzo ráno a chtějí mít večer hodinku nebo dvě klidu sami pro sebe, určí jinak hodinu,kdy mají jít děti spát,  než rodiče nebo prarodiče, kteří nemusejí brzy ráno do práce. Stanovte pravidla podle svých potřeb, protože nevyspalá, unavená, přetížená maminka těžko bude mít  v jednání s dítětem trpělivost a klid, který je zapotřebí. Domluvte se s tatínkem, tak aby jeden z vás pravidla pracně nestavěl, zatímco druhý by je boural.

 

     To bylo tak trochu obecnější povídání na úvod, milá V. Ráda bych se zeptala trochu konkrétněji na chování a způsob komunikace tvojí dcerky. Zpočátku píšeš, že se v poslední době hodně zhoršilo její chování, ale později se zmiňuješ, že má záchvaty vzteku od půldruhého roku. Nemohu takto na dálku posoudit, zda je to vývojovou fází, povahovými rysy nebo jestli tu je i jiný důvod. Pokud se objeví náhlá a velká změna chování, je třeba se zamyslet nad příčinou.

 

     Bývá přes den spokojená, veselá, směje se a nebo je trvale podrážděná? Vypadá, že ji něco konkrétního rozčílí nebo jí pořád něco trápí a tak často vybuchne kvůli nějakým, i pro ni nepodstatným záminkám?                              –  Někdy to bývá bolení zoubků, problémy s trávením nebo vylučováním a v některých případech i stav po očkování, kdy jsou děti dlouhodoběji přecitlivělé. Nejsou „ve své kůži“ a proto reagují nepřiměřeně. V tom případě by byla dobrá konzultace s pediatrem, popř. homeopatem.

     Komunikuje s vámi? Povídá, ptá se, odpovídá, dívá se vám do očí?

–  Do určité míry je pro děti přirozené, že se fixují na předměty, na hračky a pohádky. Známé předměty a opakovaná zkušenost jim dává pocit jistoty. Pokud to ale vypadá, že má dítě nepřirozeně velkou závislost na nějakém předmětu, že vyžaduje nějaké ustálené postupy (rituály) např. při jídle, při večerním koupání či na spaní, nebo má stereotypní  pohyby při hraní, pak by bylo vhodné se poradit s dětským psychologem.

    Došlo v poslední době k nějaké změně, která byla pro dcerku nebo pro vás nějakým způsobem citově náročná?

–  Například, pokud používala dudlík a teď jste jí ho vzali a je ve fázi odvykání… Nebo pokud máte nějaké problémy jako rodina (ztráta zaměstnání, potíže ve vztahu s partnerem, nemoc některého z prarodičů atd). Především bych doporučila podívat se, co se děje v tobě, V.  Dítě je převážně citově ovlivněné maminkou, neboť je na ní citově napojené. Míň je ovlivněné emocemi otce a sourozenců a ještě míň babičkou a dědou. Jistě může křik a hádky dítě znervóznit nebo polekat, ale pokud je maminka klidná, šťastná a vyrovnaná, tak se dítě rychle uklidní. Hlavní jistota dvouletého dítěte je v mámě. Je důležité, abys našla způsob, jak si zajistit trochu času pro sebe, aby sis odpočinula a „dobila baterky“ nějakou činností, která tě těší. Z tvého psaní je cítit vyčerpanost a nespokojenost. Co by bylo potřeba změnit ve tvém postoji (jak věci vidíš a jak na základě toho jednáš), v tvém programu a ve tvém okolí, abys byla šťastnější? Toto není úplně tak snadná otázka a nečekám, že na ni odpovíš v komentáři, ale myslím, že je pro tebe důležitá. Někdy vlastní odpověď na vhodnou otázku  pomůže mnohem líp než sebelepší rada.

 

     Přeji ti, ať se všechno v dobré obrátí! A hlavně ti přeji radost, ať jste si vzájemně všichni pro radost!!! Jak bychom  tady v Řecku řekli: «Να χαίρεσαι τον εαυτό σου, τα παιδιά σου και όλη την οικογένειά σου!» Zaměř svoji pozornost na to, co je dobré a na to, co se den ode dne lepší, a to ti dodá sílu a chuť se dál snažit. Hodně štěstí!

 

Sdílejte
Předchozí článekKam se poděla chuť poznávat?
Další článekK čemu slouží Řecká televize?
Redakce magazínu ČesiVŘecku vám pomáhá najít ideální dovolenou, spojit se s ostatními Čechy v Řecku a vzájemně si předávat tipy a rady.

7 KOMENTÁŘE

  1. Kalli,velmi pekne dakujem za odpoved a tiez rada zodpoviem tvoje otazky….Nasa dcerka je pocas dna zvacsa v pohode,pekne sa hra,kocikuje babiky,kresli si,rada tancuje,rozprava sa s nami,objima nas,pohladi nas,normalne komunikuje-diva sa pritom do oci…atd,takze s beznou komunikaciou problem nemame,je vesela,hrava,spokojna…zubky jej nejdu,dudku uz davnejsie nedudka,nema momentalne v zivote ziadnu zmenu,ktora by ju mohla ovlivnit.Ja s manzelom vedieme v celku pohodove manzelstvo,sme skor blazniva rodinka,ako sa povie za vsetku hlupost…detom sa dost venujeme,chodime vela von,bicyklujeme,chodime tancovat,na zmrzku atd…manzel ma sice menej casu,ale ked si ho najde,dost s detmi podnika,berie ich na prechadzky,na plaz…atd,takze v podstate si myslim,ze z tejto stranky su spokojne…mame s detmi obaja velmi dobry vztah…Naša mala ako som spominala mala taky ten prvy zachvat zlosti pred rokom…to bola u nas na navsteve moja mamina(bola u nas skoro 2mes.zeby tou zmenou? novy clovek v rodine,v dome?) a prislo to tak z nicoho nic..zobrali sme maminu na posledny nakup pred odchodom…..mam pocit ze nechcela sediet v kociari…chcela si v obchode sadnut na zem a nechcela ist prec..a nemohli sme ju asi hodinu utisit,nikoho a nic nechcela….odvtedy bol relativny pokoj ,az vlastne do tohto posledneho obdobia,ked jej nalevy zlosti prichadzali dost casto…no tentokrat v nasom zivote nebola nijaka dolezita zmena…ani nic co by mohlo narusit jej pokoj….Ale Kalli odkedy som ti pisala,sa naša dcerka zas pomerne ukludnila,ja som tiez nasledkom toho spokojnejsia:-)…neviem,ci to ma nejaky vyznam alebo vplyv,alebo ci to moze byt pricinou jej zlosti,ale manzel je presvedceny,ze na nu zle vplyvala Maša z rozpravky Maša a medved.Chcela to pozerat non stop dokola,dokonca zacala opakovat Mašine grimasy a opakovala jej frazy-v rustine:-)..naucila sa ich rychlo naspamat…Moj muz par krat pozeral tu rozpravku s nou a upozornil ma na veci,ktore som si ja nevsimla-napr.ze Maša vzdy pred medvedom na oko place aby dosiahla svoje ,pricom jednym ockom pokukuje,ci medved polavi…Maša neustale vyvadza,skace po posteli,skusa medveda,kolko vydrzi a hlavne,ked jej medved nespravi po voli,hned zacne kricat a zlostit sa…..Neviem,ci by ten serial moh mat taky obrovsky vplyv na nasu dcerku,ale jednoznacne sme dospeli k zaveru,ze hoci je to zabavne a mile,nie je to naucne a nejde to dobrym prikladom….Takze DVD Maša a medved sme odlozili a uz jej ho nepuštame…zo zaciatku koli tomu plakala,zlostila sa,stale si vypytovala tu Mašu,nechcela pozerat nic ine,ale teraz po dvoch tyzdnoch si pomali zvykla a pozera vcielku maju a bambulku a ferda mravenca:-)..obcas si este mašu vypyta,ale uz nereaguje zlostne ked jej Mašu nepustim…Naozaj neviem Kalli,ale mam naozaj pocit,ze s na nu az neprirodzene fixovala…Nemame tu v okoli ziadne deti v jej veku,zvacsa sa hra so starsou sestrou – ta ma 9rokov,alebo s jej vrstovnickami….Na detskom ihrisku su tiez vzdy len starsie deti…dufam ze jej pomoze ked od septembra zacne chodit do skolky,lebo inak je velmi hrava,kolektivna,pohybliva,takze myslim,ze bude spokojnejsia ked bude mat okolo seba detij v rovnakom veku

  2. a este Kalli,naozaj dakujem za tu radu,co sa toho tyka,ze poslat ju vyplakat do izby do nejakeho vankušiku atd…Ano,pomaha to…zoberie si plysovu hracku ,este si do nej trošku poplace a potom sa v pohode vrati ku mne naspat:-)…V kutiku duše viem,ze bude temperamentnejsia ako naša starsia dcera,co sa povahy tyka…bude asi vybušnejšia…ale tak to byva…kazde dieta ma iny charakter….Naša starsia dcera bola velmi pokojna,bezstarostna….ale samozrejme aj my sme boli mladsi,vitalnejsi,skratka ….teraz pri malej mam obcas taky pocit,ze uz na nu nestacim….ale som rada ze je to uz zase lepsie,ze sa to zas ustalilo..ze si uz aj ja mozem trosku vydychnut….a hlavne ze je mala zas v pohode:-)…

  3. Kalli,este ti vlastne dlhujem jednu odpoved…..co sa mna tyka….pytala si sa,ako som na tom ja,ci nemam nejake zle obdobie atd…..co by mohlo negativne vplyvat na dcerku…..To bolo samozrejme prve co ma napadlo,ci nahodou ja nejak malu nevyvadzam z kolaji,ze mozno niekde robim chybu atd……Co sa mojich reakcii na jej vylavy zlosti tyka,doteraz som to vzdy riesila skor trpezlivostou,snazila som sa ju nejak milimi slovami utisit,vysvetlit,objat,odvratit jej pozornost na nieco ine,ako na danu tematiku,ktora ju nazlostila……Vzdy to bolo nieco ako napr.ze jej sestra nedovolila zobrat noznice,alebo ze sa jej nepacila navlecka na vankusi,ze sme jej nedovolili skakat po posteli /raz spadla a velmi si buchla hlavicku/ veci,kde sme jednoducho museli pribrzdit,pretoze uz boli nebezpecne……Aj mimo tychto vylevov,mame v celku velmi dobry vztah,mily,vesely,pohrame sa,poblaznime,dakujem,prosim,nazdravie…..vsetko funguje………A co sa mna tyka,ja mam momentalne zhodou okolnosti celkom pokojne a vyrovnane obdobie,dokonca mozem povedat ze sa citim stastnejsie ,prisposobila som sa zivotu v grecku,nasla novych priatelov,zacala som byt aktivnejsia,mam konicka atd, atd…..S manzelom sme spolu 15 rokov,tento rok oslavime 10 .vyrocie sobasa a nas manzelsky zivot je v celku pohodovy,dokonca pevnejsi a stabilnejsi ako hocikedy predtym….takze sa nemozem stazovat,som spokojna……trochu ma vycerpava celodenny zhon,kedze som na deti castejsie cely den sama…..vecer,ked zaspia sa chcem venovat konicku,takze si v podstate malo oddychnem a chodim spavat o 1-2 hod v noci,rano zavcasu vstavam,takze ano,obcas som unavena…..ale snazim sa napriek tomu fungovat….v podstate sa to da v pohode zvladnut,teda az na to, ked mala prezivala to vzdorove odbdobie….to som naozaj uz bola vycerpana a velmi ma to trapilo a zamestnavalo myslel….Momentalne sa nam celkom dari,mala si sice obcas este chce vydobit svoje,ale jej hnev uz netrva dlho a je primerany…ako ostatne deti,v podstate normal…..vidim zmenu hlavne odvtedy ako sme jej prestali pustat tu Masu….naozaj netusim ci naozaj to DVD rozcibrilo jej zivost,jej povahu…ale jednoznacne,odkedy to nepozera,kazdym dnom sa to lepsi a lepsi….dnes napriklad bola hotovy anjel….a na Masu si pomali uz ani nespomenie…Viem,ze to asi bude mat zakorenene v povahe ,takze som si ista,ze sa jej navaly hnevu neskoncili navzdy….pri urcitom podnete sa to mozno bude opakovat….tak len dufam,ze to nebude casto a intenzivne…musime sa holt vsetci dookola snazit a skumat,ako v danej situacii najlepsie zareagovat

  4. taky jsem mela s detmi obdobi, kdy jsem si nevedela rady. a mam dojem, ze to bylo kolem toho druheho roku. ofelie si treba lehla na ulici na zem a rvala a kopala nozkama, a kdyz jsem sla dal, tak mi ji nekdo na ulici sebral a prinesl a dival se na me jako na zlou matku:) pak jsem se ji zacala pomalu podvolovat (coz jsem snad u syna tolik nedelala) a jednou jsem sla takhle s kocarkem, ofelie si sundavala botu a hazela ji nazem za jizdy a ja ji zase zvedala, pak se vzpinala v kocare a ja se snazila ji nejak uklidnit. sla se mnou zrovna moje kamaradka ceska a povida mi: teda pavlo, ja te nepoznavam, odkdy se nechas takhle otrocit detma? vzdyt ja te vzdycky vzpominam, kdyz moje deti vyvadeji, jak si nenechas nic libit a ony te poslouchaji a ted se nestacim divit, jak te ma ofelie omotanou kolem prstu…
    a ja si najednou vedomila, ze ma uplnou pravdu. ze si najednou fakt necham poroucet a posunuju ty hranice, ktere jsem predtim sama urcila, dal a dal. a tak jsem jednoduse ty hranice zacala dodrzovat, ofelie se parkrat vztekla (sousedi se me ptavali, co ji doma delame, ze tak rve) a pak to proste ustalo. takze asi to proste chce fakt pevne nervy a pevne hranice:) drzim palce!

  5. [4] [4] dakujem…ano,je to take tazke vekove obdobie..musime byt silne,vytrvale,trpezlive mamicky…vraj charakter dietata sa formuje do 3.roku,takze to je asi to najdolezitejsie vekove obdobie,kedy sa dieta formuje a vytvara osobnost…takze sa musime prave v tomto veku velmi snazit dat detickam co najviac dobreho do zivota:-)……..

  6. [1] Tak to jsou samé dobré zprávy!!!:-) To je velmi zajímavé, jak píšeš, že je malá ovlivněná pohádkou. A je velmi sympatické, že si toho všiml tatínek. Předpokládám, že je to Řek a opravdu mě těší číst na těchto stránkách o tom, že jsou i všímaví řečtí tatínci, kteří mají vřelý vztah s dětmi a pohodové manželství i po 15letech!
    Skutečně, děti se s hrdiny pohádek identifikují a mívá to velký vliv na jejich chování a psychiku, často až do dospělého věku. Já jsem se vážněji začala pohádkami zabývat tak asi před 8 lety, kdy ke mně přišla jedna klientka s problémem, že všichni muži, kteří se jí líbili, ji brali pouze jako kamarádku. Byla to žena elegantní a pohledná a navíc velmi pozorná a štědrá, takže to bylo opravdu kupodivu. Během sezení jsme přišli na to, že jako dítě se identifikovala s Malou mořskou vílou (v originální podobě pohádky H. Ch. Andersena, kdy se dívka obětuje a místo aby zabila prince, tak sama skočí do moře.) Zdá se, že si tak vytvořila podvědomě postoj, který muže, co si jí vážili a měli ji rádi, odrazoval od intimnějšího vztahu, neboť jí nechtěli ublížit. Nepřitahovala je jako žena, byla to pro ně taková malá, milá holka, kamarádka a pomocníček. Tak jsme udělali s klientkou krátkou vizualizaci, kdy si představila, že dává pohádce šťastnější konec, že se stává víla partnerkou prince a je jim spolu dobře. Během týdne mi volala, že muž, na kterého si myslela, se najednou objevil u jejích dveří s kyticí. Jsou dodnes spolu. Té ženě je to asi pořád trochu záhadou, tak mi žertem říká, že jsem čarodějka. Ale já už mám s podvědomými programy svoje zkušenosti, takže, alespoň co se pohádek týče, mě máloco překvapí! 🙂

  7. [6] :-)…velmi mily pribeh s dobrym koncom….:-)Kalli ja som sa s manzelom zoznamila v roku 1997v Nemecku a tam sme spolu zili az do roku 2003….v r 2004 sme prisli byvat do grecka…vtedy nastala mierna kriza,bolo pre mna tazke sa prisposobit zivotu tu,byvali sme u svokrovcov,bola som tehotna s 1.dcerou,nikoho som tu nepoznala,muza zacala ovplyvnovat rodina,zmenila sa nasa financna situaci.a…vtedy nase manzelstvo trochu skripalo ale zaujimave ze nasa 1. dcera bola velmi dobre,mile,zlate dieta,vzdy usmievava,kde sme ju posadili,tam sedela:-).napriek napatej situacii bola velmi bezstarostna……ked sme sa odstahovali od svokrovcov do vlastneho,nase manzelstvo zas zacalo kvitnut:-)…ono to je tak,ze moj muz nie je vlastne az taky tipicky grek,kedze zil dlhsi cas v nemecku…Naucil sa zit inak,tolerovat cudzie zvyky, atd…..Takze mozno pre to to mame o cosi lahsie …a som tiez naramne rada ze je skvely otec,spontanny,ze sa s detmi pohra,povozi na motorke atd…Obcas samozrejme aj ja mam co robit aby som par veci dokazala tolerovat,lebo predsalen sme rozdielni ,zijeme v zmiesanom manzelstve,mame rozdielne kultury atd….ale snazime sa.obaja….aj pre neho je to samozrejme tazke….mozno keby sme nemali medzi sebov take silne puto,mozno by sme uz spolu neboli…zmiesane manzelstva su velmi krehke,chce to vela vzajomnej tolerancie,odriekania ,pevne nervy a hlavne vela lasky…muz mi nepije,nefajci,nepodvadza ma,milujeme ma a aj nase deti,nebije ma tak si hovorim,ze keby som si aj zobrala slovaka,mozno by sme zapasili s inymi problemami ako je len rozdielna mentalita….clovek v zivote nemoze mat vsetko…Preto si mojho manzela vazim,lebo ked tak pocuvam do okola ako niektore zienky v manzelstve trpia,som rada ze mam,to co mam…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím zadejte komentář
Prosím zadejte zde vaše jméno