Můj přítel je přehnaně nervní
mila teto kalli….
…prosim o radu….jsme s pritelem pres pet let a celou dobu mame problemy s jeho nervama. je to skoro kazdodenni problem a nikdy nevim,kvuli cemu zacne byt nervozni (muze to byt jinym zpusobem umyta podlaha nebo kdyz si dovolim s necim nesouhlasit atd.) tvrdi mi,ze neni nervak,ze to jen ja jsem tak precitlivela. ze zacatku jsem si to dokonce myslela i ja,ale kdyz jsem videla, ze i jeho rodina a kamaradi maji s nim stejny problem, tak jsem se zas vratila do reality. zkousela jsem uz vsechno, dokonce zadala o pomoc i jeho rodinu, ale zatim vzdy byl klid jen na chvili. je docela tezke tahle zit a nejhorsi je, ze si to vlastne ani neuvedomuje, jaky je a s tim se da tezko neco delat, kdyz on sam nechce.
dekuji za jakoukoli radu….. A.
Odpověď Kalli:
Milá A.
Nemám dost informací o tom, jak se chová tvůj přítel, když je nervózní, ale zkusme se zamyslet nad tím, co by mohlo být příčinou nervozity obecně…
Jsou dva hlavní důvody, kdy jsou lidé (ale i zvířata) nervózní: neuspokojení nějaké základní potřeby a pocit ohrožení.
Asi to všichni známe, situaci, kdy si hladoví jako vlci zrovna sedáme ke stolu a najednou zvoní zvonek nebo telefon. V tu chvíli jsme plní napětí, netrpělivosti, neklidu a rozladění. Později, s plným bříškem, už jsme zase milí a ochotní beránci.
Jaké jsou základní životní potřeby lidí?
–Jídlo, které musí obsahovat veškeré potřebné živiny a vitamíny
<!—->Spánek, dostatečně dlouhý a kvalitní
<!—->Sexuální život, pocit lásky a přijetí
<!—->Potřeba ocenění a uznání
<!—->Pocit úspěchu (např. v zaměstnání) a sebevědomí
<!—->Společenský kontakt, přátelství
<!—->Pohyb,sport, dobrodružství
<!—->Potřeba svobody, změny, objevování a prožívání nových věcí
<!—->Tvorba a sebevyjádření – sdělení myšlenek, pocitů a vlastního pohledu na svět svým jedinečným způsobem, hoby
<!—->Potřeba „někam“ patřit (rodina či jiná skupina), kde máme své místo a jsme užiteční
<!—>– Pocit smyslu
Jak je vidět, lidských potřeb je hodně a jsou na různých úrovních. Žádnou z nich není dobré podceňovat. Některé potřeby může člověk uspokojit sám, jiné se dají naplnit pouze prostřednictvím jiných lidí. Jiné potřeby má naše tělo, jiné mysl a jiné dušička, vzájemně se však prolínají a někdy si můžou i trochu odporovat. (Např.: nenechám si ujít mejdan, přestože jsem hrozně ospalá. Nebo: toužím po vztahu, ale bojím se, že ztratím svou svobodu).
Ať se přítel zkusí zamyslet nad tím, co mu schází. Někdy není snadné si to uvědomit a přiznat a ještě náročnější bývá učinit kroky potřebné k tomu, aby se naše potřeby naplnily. Chce to upřímnost a lásku sám k sobě.
Nervozita často pramení z pocitu ohrožení, který může souviset např. s ekonomickými problémy. Muž potřebuje cítit, že je schopen svoji manželku ochránit, uživit a „učinit šťastnou“. Pak má pocit, že uspěl. Pokud o sobě pochybuje, protože má dluhy, potíže v práci a navíc je žena neustále nespokojená, cítí se oslaben, bojí se, že situaci nezvládne, že ho žena označí za neschopného a opustí.
Pocit ohrožení může přetrvávat z minulosti, z nějakého důvodu, kterého si nemusíme být vědomi. Úraz, operace, šok z nějaké nepříjemné události, nezpracovaný bolestný rozchod, strach z opakování bolesti, to vše jsou věci, které mohou pracovat v mysli podvědomě a způsobovat tak nepřiměřené reakce.
Problémy je vhodné řešit na úrovni, na které vznikly.Pokud je nervozita způsobena např. špatným trávením nebo poruchou metabolismu, je dobré se poradit s doktorem. Pokud je ale spojená s nějakým komplikovanějším podvědomým procesem (a sem už spadají i potíže se spaním aj.), stálo by za to požádat o pomoc nějakého zkušeného psychoterapeuta.
Co můžeš udělat ty?
Nenech se zranit.
To, že ti přítel odsekne nebo se na tebe oboří, neznamená, že ti chce ublížit. Pamatuj si, že: U mužů se často stres projevuje zvýšenou agresivitou, zatímco u žen přecitlivělostí. Čím víc budeš zraněná, tím víc bude manžel vystresovaný a situace se bude zhoršovat. Nenech se zranit, je to na tobě, jestli nad jeho zavrčením mávneš rukou, nebo se s pláčem složíš. Neber to tak vážně!
Stanov si hranici, jaké chování sneseš. (Např. Zvládnu, když se mračí, když praští rukou do stolu, ale v žádném případě nebudu tolerovat, kdyby mě uhodil). Hranici je třeba si sama uvědomit a pak partnerovi, v nějaké klidné chvíli, sdělit.
Zkus být pozorovatelem.
Sledovat „spínací mechanismus“, ani ne tak záminku (jak píšeš: špatný postup při vytírání), jako spíš pocit, který vede k manželově reakci. Cítí se, že ho neposloucháš? Že nerespektuješ jeho názory? Co je za tím pocitem? Na co si většinou stěžuje ve vztahu k tobě? Do jaké míry má pravdu? Ke komu cítil podobné emoce v minulosti?
Je možné, že je nervozita čistě problémem tvého přítele, a že si ji už přinesl do vašeho vztahu. Ale také je možné, že ji nějak spoluvytváříte. Mnoho partnerů to nevědomky dělá. Uvedu náhodný příklad:
Manžel má v práci potíže s podřízenými, má pocit, že ho nerespektují, že se jim nedá věřit a že celkově ztrácí kontrolu nad situací. Nedá to ale najevo. Přijde domů a stačí malá záminka, aby vyventiloval všechno napětí. Trochu se mu uleví, ale mrzí ho, že byl prudký či odměřený na svoji manželku. Později jí to chce vynahradit, přivinout ji k sobě, aby věděla, že ji má rád a že po ní touží. Ona se ale cítí zraněná, tak se odtáhne. Muž je rozladěný, bere to jako odmítnutí. Pokud byl kdy v minulosti opuštěn nějakou ženou, okamžitě se aktivují podobné pocity, („nemá mě dost ráda, už jí jako muž nestačím, už mě nechce…“) Navíc nerozumí tomu, co se děje uvnitř ženy, je to na něj příliš komplikované. Mnoho emocí, se kterými si neví rady. Neví přesně, jak vznikly, ani jak je změnit. Nerozumí tomu, neuvědomuje si svůj podíl zodpovědnosti a je čím dál víc naštvaný. „Bylo by tak jednoduché“, říká si, „překlenout tu vzdálenost, vzít ji do náruče a ukázat jí, že ji miluji… Ale ona nechce!!“ Takže, když se ráno vzbudí, cítí se ještě mrzutější než včera. Jde do práce s ještě intenzivnějším pocitem, že ho nikdo nerespektuje, že se nikomu nedá věřit a že celkově ztrácí kontrolu nad situací. A tak to jde dokola.
Takže, milé čtenářky, v žádném případě neradím napřed se nechat od manžela zmlátit a pak znásilnit!!! 😉J Jen chci říct, že když se, pokud to je aspoň trochu možné, nenecháte jeho nervozitou zdeptat, pokud to nebudete brát příliš osobně a stanovíte si jasné hranice, co jste ochotné snést, pak se vám určitě uleví. Kdyby však byl manžel opravdu agresivní, tak si dejte jako podmínku, že to bude nějak řešit, např. pomocí psychoterapie. Kromě toho, že se z něj pak stane ohleduplnější partner a lepší táta, bude především šťastnější, vyrovnanější člověk.
Vaše Kalli
Tezko to hodnotit na dalku, ale myslim, ze snasis dost a pokud nemate spolu deti tak od nej odejdi! Urcite si zaslouzis lepsi zachazeni…
Moze to pramenit aj z poruchy funkcie stitnej zlazy!!!
neni lepsi vzit nohy na ramena, dokud je to jen pritel? az bude manzel a budete mit deti, bude to vsecko desetkrat horsi. proc jsi s clovekem, se kterym nejsi stastna?
Kalli to krásně popsala. Je to tak pravdivé a fakt to funguje, mám to vyzkoušené. Ale jak říkají pisatelky výše, možná bych zvážila, jestli chci tohleto celý život řešit, zvlášť dokud mám ještě možnost volby.
mila kalli…zase si ma prekvapila,mas uple ine myslienkove pochody ako ja…ja som si hned povedala,ze do certa s takym chlapom ,ktory sa citi byt nadradeny,je panovacny,netolerantny,hruby a stara sa zene do prace a chce jej radit ako sa umyva dlazka…ako v arabskych statoch ……ved viete co myslim….ale ty mila KALLI SI POUKAZALA AJ NA VECI,KTORE MNA V DANU CHVILU vobec nenapadli a prisla som na to,ze sa na veci divam hned len z jednej stranky….Obcas sa treba vzit aj do role partnera…..avsak,aj on by sa mal s partnerkou o problemoch ktore ma rozpravat,pretoze ak ona nepochopi,co sa v nom deje,vznikaju hadky a nedorozumenia…..Jednoznacne by mal manzel urobit prvy krok a zacat komunikovat s partnerkou na normalnej urovni,vysvetlit jej preco sa naozaj hneva,ci mu vadi ta dlazka,alebo samotna manzelka,alebo je vo veci nieco ine…..a ak neexistuje nejaky zavazny dovod preco sa tak sprava a je to proste v jeho genoch,ma cholericku povahu,rozculi sa koli malickosti uz len zo zasady,vtedy je urcite najlepsie zvazit,ci by nebolo lepsie ho opustit dokial niesu deti ,dokial nevlasnite spolocny majetok atd atd….kazda zena sama pre seba musi vediet,kolko dokaze znasat
[3] souhlasím s ostrovankou, pokud nejste svoji a hlavně nejsou ještě v tom děti
dekuji vsem za nazory a hlavne tete kalli za vycerpavajici obsahlou odpoved!!!! bohuzel si myslim,ze pritel to ma v genech neb pry i jeho otec je stejny a tchyne od neho nekolikrat utikala i s detmi. pritel o tom nechce mluvit,takze nevim presne,co se delo. myslim,ze jsem docela tolerantni a vetsinou na tim mavam rukou,neb vim,kdyz si to budu zabirat,nekolik dalsich dnu bude hroznych..jenze nekdy toho je proste na me hodne a z te kazdodenni tolerance vuci tomu to pak nedam. rikate radeji odejit,ale ruku na srdce,ktery chlap je idealni a nema neco spatneho? tady je nervak,ale za to je to nejlepsi otec,jakeho znam a velmi srdecny clovek,dokaze pomahat i lidem,ktere v zivote nevidel. i proto se snazil situaci resit nez utikat,to muzu udelat vzdy,i s detmi,jsem docela sobestacny clovek,takze toho se nebojim. 🙂
[7] A: takže s ním máš už děti?? To samozřejmě zásadně mění situaci…
[7] To, že má někdo něco “v genech” ještě neznamená, že se to nedá změnit. Každé naprogramování se dá vylepšit, zdokonalit. Když se v rodině opakují podobné motivy a chování, je vhodné “nakouknout pod pokličku”, třeba pomocí metody Rodinných konstelací. Už proto, aby se problém nepřenesl do další generace. Lidé se mohou měnit a být tak vyrovnanější a šťastnější. Nejtěžší je, si to přiznat a udělat první krok.
Fascinuje mě jistota, se kterou někteří lidé po přečtení několika řádek (jednostranného pohledu) doporučují tak rozhodné řešení. Já si pořád myslím, že přece A. musí mít nějaký důvod, proč už v tom vztahu setrvává víc jak 5 let… Nepodceňujeme ji tak trochu, když to za ní tak rychle a sebevědomě vyřešíme? Připomíná mi to řecké rčení: “Θα σου πώ εγώ τι θα κάνεις!!!” (česky: “Já ti řeknu, co máš dělat!”) 🙂
A. držím ti palce, aby bylo všechno v pořádku. Každé manželství má svoje mouchy. Ale když máte děti, tak by ses měla prokousat problémama. Někdo je holt od té přírody protiva nebo ješita nebo hulvát. Jen jedno vím určitě, fyzické násilí nikdy!! A ty jako ženská nezapomeň, že co nevyhladíš, nevyškrábeš…
co je to metoda rodinnych konstelaci? 🙂 zkusim z rodiny nejak vytahnout,co se tam presne delo,ale bojim se,ze o tom taky nebudou chtit mluvit,maji pocit,jak kdyby recenou pravdou tatinka pospinily,ale zkusim jim vysvetlil,ze to tak tak rozhodne nebudu vnimat. deti spolu zatim nemame,ale pritel ma dceru z predchoziho vztahu,tak tam vidim,jak se chova,dokonce je i na dceru spravedlivy a nedava ji vzdycky za pravdu a vsechno krasne vysvetluje. mozna jsem ve veku,kdy jsou pro me prioritni tyhle veci a ty dalsi se snazim resit,ale bohuzel zatim nevim,jestli to takhle budu vnimat navzdycky.
[10] ja myslim, ze jistotu urcite nema nikdo. jen clovek ma casto tendence omlouvat chovani toho druheho nebo i sve motivy pro setrvavani ve vztahu, protoze ma strach udelat ten rozhodny krok. mozna by stalo za to se zeptat, co je hlavni pricinou, ze s timhle clovekem A. jeste porad je? ze je dobry otec sve dcery? to je prima, ale to se nevylucuje s tim, ze muze najit i jineho dobreho otce, ktery ji nebude trapit a bude hodny i na ni, nejen na cizi lidi a na sve deti.
urcite neni resenim od problemu hned utikat. ale vzhledem k tomu, ze vztah neni zatizeny ani spolecnymi detmi, ani spolecnym majetkem, nevim, zda ma cenu se snazit menit cloveka od zakladu, kdyz by mozna bylo jednodussi zmenit partnera, se kterym si bude A. vice rozumet.
vzdyt ta faze “chozeni” je prece hlavne o tom, aby se lide poznavali a zjistili, jestli maji chut spolu jit zivotem nebo ne. a kdyz objevi nejakou takovou zasadni prekazku, pak maji svobodnou volbu.
dalsim pritezujicim faktorem je, ze A. je v cizi zemi, kde nema, kdyz prijde opravdovy problem, zadne velke zastani a odkud se pak jednou s detmi nemuze jen tak sebrat a utikat.
jiste A. nikdo nepodcenuje, ale ona sama pozadala o pomoc proto, ze si nevi rady.
jednoduse receno, kdyz nepomuzou zadne vyse uvedene, a dle meho nazoru, skvele rady Kalli, pak je asi na case zvazit, zda nesbalit kufry… hodne stesti, A. a budeme radi, kdyz nam budes chtit napsat, jak jsi dopadla!
u nas to neni o tom,ze by jsme si nerozumeli,mame hezky vztah,jen proste mame tenhle problem…pritel neni trpelivy a kdyz se mu neco nelibi,tak to resi hned nervama….za chvili je zase vphode,takze kdybych to vzdycky presla,tak je vse fajn,jenze ja to nemuzu a ani nechci uplne pokazde prechazet,taky mu chci nekdy ukazat,ze toho mam taky dost a ze takhle teda ne. samozrejme nejsem s nim jen proto,ze je dobry otec,vlastne bych nedalokaza rict neco dalsiho,co mi na nem vadi (krome asi obhajovani recke krize,ze oni za to nemuzou,ze to jen vsichni ostatni 🙂 ) pravda je,ze zastani tu dostanu tezko,mozna proto se tu clovek nekdy hur vyrovnava s problemy,neb je nema kde ventilovat a poradne si postezovat…ono je pak cloveku hned trochu lehceji 🙂 a i kdyby jsme spolu nebyli a byly deti,nemela bych potrebu utikat od taty svych deti,byla bych rada,kdyby deti byly nablizku svemu otci
[14] je pravda, ze sdilena starost se stava polovicni:) tak moc drzim palce!
[12] Milá A. Něco málo o rodinných konstelacích se můžeš dozvědět z mého příspěvku z 19.4.2012, jsou tam uvedeny i další zdroje informací. Také tam je článek Spřízněná duše z 12.4.2012, kde popisuji metodu One brain, pomocí které se dá pracovat se stresem a získat odpovědi jak zlepšit různé oblasti našeho života. Vyptávání se členů rodiny může sice přinést nějaká vysvětlení, ale ne vždy přináší řešení. Je potřeba vědět, jak citlivě zpracovat informace, nejen je vynést na povrch. Pokud jsi někde poblíž Corfu, můžeš se na konstelace přijít podívat, aby sis udělala obrázek, jak to funguje.
Utec dokud je cas s takovym clovekem se neda zit a nikdy to nebude lepsi Takovy poklad ma doma moje sefova a jeji synacek napred znicil nervy matce Na pravisti je vzdy dusno pokud on je v praci a po necelym roce od svatby je na nervy i jeho kdysi ousmevava manzelka proste vsichni lidi nemuzou zit v paru
A. jestli se znas s jeho yvalou manzelkou tak si zkus s ni promluvit…ta bude nejlip vedet 🙂
omluvte me, nerada mluvim obecne. jsem jiz ve tretim dlouhodobem vztahu (zatim zadny rek :-)) osobne mi nejvic pomohlo resit sebe, nikoliv kohokoliv jineho (manzela, deti, tchyni…). preju hodne stesti
Ahojky A! Každý má naloženo trochu jinak a vzájemně se setkáváme proto, abychom pochopili, co to vlastně táhneme za káru. Není asi náhodou, že pokud utečeš od jednoho, podobné ti zase přijde do cesty. Nelze posuzovat příběh někoho jiného, protože nikdy nemáme všechny informace a hlavně zkušenosti. Z vlastní zkušenosti ti mohu doporučit konstelace, určitě vyzkoušej. Poznáš lépe sebe a motivaci, proč vlastně zůstáváš tam, kde jsi. Třeba je to šance, jak pokročit ve svém životě trochu dále. Když jdu na konstelace a slyším nějaký ten problém někoho jiného, mám tendenci říct, to je přece jasné, udělej tohle, udělej něco jiného. Ale po skončení konstelací vždy žasnu, jak se mi změnil pohled na ten samý problém a jak už není nic tak jasné a trochu se stydím, že jsem ukvapeně posuzovala něco, co nemůžu rozumem vůbec pochopit. Vždy cítím pokoru k tomu, co je určitě moudřejší než já. Každý má svůj osobní příběh a ví uvnitř nejlépe, co má dělat. Moc se mi líbí, jak Kalli radí. Líbí se mi, že nastíní několik cest a nechá je všechny otevřené, můžeš si pak vybrat. Určitě najdeš svou cestu A! Držím palce.
Každý je sám zodpovědný za svojí náladu.
Shazování viny na druhé, očerňování (špatně umytá podlaha není důvod k rozbijení vztahu, může ji umýt on, když to umí lépe), nedostatek sebereflexe a empatie poukazují na psychopatismus. Doporučuji z knihovny vypůjčit knihu Kateriny Kaltsogianni: “Psychopat” a oběma pak dobrého psychologa a srovnat si žebříček hodnot. Snad je i v Ěcku důležitější vztah nežli podlaha.
Můj osobní názor: rychle pryč od něho nebo se sama položíš na tu podlahu ve formě rohožky. Omlouvám se za přílišnou tvrdost.
[21] Deja Vu, větu “Každý je sám zodpovědný za svojí náladu.” považuji za velmi moudrou a správnou. Ale je to, abych tak řekla, věta pro hodně pokročilé. Předpokládám, že se shodnem na tom, že pokud platí pro jednoho z partnerů, měla by platit i pro druhého! Popravdě řečeno nevím, zda má tazatelka A. více sebereflexe a schopnosti empatie než její partner. Osobně neznám ani jednoho. Vše, co víme, jsou pouze pocity A. Komu pomůžete tím, když partnera A. označíte za psychopata? A na základě jakých faktů? Připadá mi nejen nevhodné, ale i nesmyslné odsoudit někoho, kdo neměl možnost se vyjádřit a obhájit. Nicméně je velmi zajímavé sledovat, jak si každý na základě krátkého a značně emotivního popisu A. vytváří vlastní obrazy, také dost emotivně zabarvené. Ještě se A. poptám, jak to myslela s tou podlahou, neboť nepadla zmínka o špatně umyté podlaze, ale o jiným způsobem umyté podlaze… 🙂
Milá A, mohla bys, prosím, upřesnit, co jsi mínila poznámkou “jiným způsobem umytá podlaha”? Abychom byli lépe v obraze… Já osobně nejprve zametu a pak vytřu mopem. Ale většinou hospodyňky zde na Corfu vezmou hadici a podlahu vystříkávají vodou. Já to nemám moc ráda, protože jsem povahy více šetřivé, nemám v oblibě potopu a také většinou nemám v plánu umývat i okna postříkaná vodou z hadice… Jak vytíráš ty? Jakým způsobem radí vytírat tvůj partner? Jaké důvody uvádí, aby podpořil svůj způsob? Můj manžel občas vystříkal veradu hadicí, zvlášť na jaře, kdy byla plná chlupů od psa a také klíšťat. Říkal, že je to jistější, než mopem. Tak jsem mu dala zapravdu a když to všechno uschlo, tak jsem nablýskala okna. A bylo na chvíli po klíšťatech…! 🙂
Také bych ocenila, kdybys nám ve stručnosti popsala, co dělá tvůj partner, “když má nervy”, křičí, nadává, mračí se, mlátí okolo sebe hlava nehlava? Teď, když už téměř sedí na lavici odsouzených psychopatů, by se nějaká ta fakta opravdu hodila! Díky
Zajímalo by mě, jak se ta nervozita projevuje. Něco jiného jsou výčitky a hádka, a něco jiného výbuch vzteku, řvaní nebo jiné destruktivní jednání.
Docela mě zajímá téma mezilidských vztahů, i když nejsem odborník a ani odborná veřejnost, tak tyhle záležitosti ráda rozebírám a nechám se poučit, protože Řecko je pro nás Češky kulturně odlišné. Domnívala jsem se, že při docela silném postavení žen a matek v Řecké rodině, je veškerý uklid domu na jejích bedrech, osobně mi připadá pod úroveň muže komentovat, pokud si paní domu hledí čistoty a na podlaze se neválí špína.
Pardon, jiným zp. umytá podlaha, což mi přijde kuriózní, ale chápu, že někdo jen zběžně mopuje, někdo uklízí na sucho, pak na mokro a někdo další ještě navrch leští. Je spousta smírných řešení, nervozitu chápu třeba v případě poničení podlahy chemií či kartáčováním nebo když ten pán uklouzne na neočekávaně mokré nebo napastované podlaze.
Netvrdím, že je psychopat, ale když je drama ve vztahu na každodenní pořádku, určitě si zaslouží pozornost odborníka, viz Kalli a její konstelace, tam třeba najdou poučení, jak jednat konstruktivně. Každopádně je potřeba na tom pracovat. Pevně doufám, že je vůle na obou stranách.
Jinak se mi moc líbí Kalliino pojednání. Pořád si říkám, že Řecké ženy musí mít nějaké zvláštní tajemství, jak udržovat své muže spokojené. Osobně jsem zaznamenala následující: procítěné, až mazlivé vyslovování partnerova jména na začátku žádosti (např. o radu), celá taková žádost je pronesena tišším a téměř nejistým hlasem, který vzbuzuje předpoklad, že žena si opravdu neví rady.
Dále v té výše jmenované knize, se autorka zmiňuje o tom, jak svého partnera opečovávala. Ta knížka mě tak trochu naočkovala, tak se omlouvám, jestli jsem vás zúčastněné postrašila neodborně použitým odborným výrazem. To moc nerada.
Jinak Řečtí muži mi připadají ohnivější, jižanští, tak jejich výrazy emocí asi mají jiné grády, než na jaké jsme zvyklé. Rodina může A. třeba jen strašit, aby zvýšila její poslušnost vůči partnerovi. (Což mi sice přijde absurdní, ale každý pro sebe hledá nějakou výhodu a oni svého otce a ani syna shazovat nebudou.)
Ovšem klíčovým momentem je neházet flintu do žita a řešit se spoluúčastí partnera. Způsobů se jistě najde x: jóga, bylinkové čaje, aromaterapie, masáže, …, prostě opečovávat. Kalli vám poradí.
[24] To je prima inspirace!!! Úspěšné manželky a milenky řeckých mužů, jak to děláte vy, že udržujete své protějšky spokojené a ochotné plnit vám vaše přání? To, co popisuje Deja Vu, se česky nazývá “lísání” a řecky “νάζι”, po korfsku “μαλαγανιά”. Jaké je vaše tajemství úspěchu? 🙂
Knihu Psychopat si vypůjčím z české knihovny a přečtu, ať vím, o čem je řeč…
[26] Kalli, to by ses musela asi zeptat na nějakém řeckém serveru v diskuzích přímo řeckých manželek, jak to dělají. Já ve svém okolí znám, pouze z mého pohledu, že, jen jednu holčinu z Česka, která to se svým manželem umí. A ejhle, ona skutečně používá to popisované lísání, slabý hlásek a pěkné táhlé oslovení před “jednáním s manželem”. Budu se nad tím asi muset trochu zamyslet. Já se svým jednáním asi úspěchy nemám. Jak to říkala ta mamka z Tlusté Řecké svatby? Muž je hlava rodiny a žena krk, který s tou hlavou kroutí… Není to tak, že si Řekové často vybírají rádi Češky, protože neumíme být krkem? :)))) Nechceš vypsat seminář, jak se stát krkem?
[27] Seminář na téma “Jak se naučit otáčet hlavou”? Prima nápad, sežeň 7-8 krků a pustíme se do toho!! 🙂
Též se hlásím do kurzů otáčení hlavou, to je velice praktické téma.
Ještě poslední úplně malinkatá rada pro A.: změnit téma hovoru, jakmile na nervozitu dojde. Zeptat se ho na jeho oblíbené téma, cokoli, fotbal atd. Něco neutrálního, nekonfliktního a odvést téma hovoru jiným směrem. Témata a otázky si připrav předem.
Mila A.,
muj recky muz je take velky nervak a mam s tim problem nejen ja, ale i cela jeho rodina i jeho kamaradi. Staci aby byl vystresovany a uz vybuchuje kvuli malickosti (napr. zapomenu doplnit olivovy olej na stole). Jeho rodina se ho strani (otec mu zemrel, uz ma jen matku a dve starsi sestry), se svymi kamarady se hada a treba i pul roku s nima nemluvi. Mne se osvedcilo v pripade jeho vybuchu opustit mistnost a kdyz za mnou prijde, tak mu rici, ze se s nim budu bavit az bude klidny. Nenecham na sebe rvat. Bavit se na jine tema jsem nezkousela, v takove situaci by to asi ani neslo. Jak pise Kalli, je treba si stanovit hranice, co jeste sneses a co ne a seznamit ho s nimi. Jestli ti to pomuze: my jsme spolu sest let, mame dcerku 3,5 roku a situace se spise zlepsuje nez zhorsuje. Muz ze zacatku i mlatil do nabytku (prorazil pesti skrin, rozbil sklenene dvere a porezal si ruku..), to uz nastesti nedela. K dobru je mu treba pricist, ze se pred dcerkou ovlada.
Problem neni ani tak v nasem vztahu, jako spise v jeho vztahu k zenam obecne. Rika, ze nenavidi svoji matku (takze s tchyni skutecne problem nemam, na druhou stranu mi ale ani s nicim nepomuze) a dle meho nazoru neveri zenam. Vickrat jsem mu rikala (v klidu a v dobrem), ze by mel navstivit psychologa, ale o tom nechce ani slyset, pry neni zadny blazen. Navic mel vzor ve svem dedovi (velmi vazenem muzi, byvalem starostovi nasi vesnice), ktery bezne ve vzteku vyhazoval nabytek z domu, talire s jidlem z okna apod. Babicka se ho bala. Tchan pry zase proti tchyni vedl psychologickou valku (jak se mi jednou sverila). Tak co z nej mohlo byt, kdyz mel takovehle vzory…
Obecne bych rekla, ze postaveni zeny tady v Recku je urcite jine (a hlavne bylo jine) nez u nas v CR. Recke zeny jsou i jinak vychovavane a maji doma jine vzory chovani. Ja casto slysim u nas i od sousedu vetu “Bude to tak jak ja rikam..” No, muj muz obacs uz rika :”Udelej si to jak chces…(cti: at je od tebe pokoj )” 🙂
[30] Milá Vero, díky za užitečný komentář a za příležitost ještě k tématu dodat něco důležitého. Máš naprostou pravdu, že většina mužů se dívá skepticky jak na psychology, tak i na psychoterapii jako takovou. Mají pocit, že se oslabují tím, když by měli konzultovat svoje problémy nebo pocity. Věří, že správný chlap si najde řešení sám. Nemá cenu to nijak lámat přes koleno, nejlepší je, když někdo v jejich okolí pomocí psychoterapie překoná nějaké potíže a pozitivní dopad ovlivní i je samotné. Pak přestanou pochybovat a začnou být zvědaví. Do té doby nemá cenu se snažit je přesvědčit, neboť to budou vnímat jako snahu o jejich zpochybnění. Co to znamená v praxi? Když nejde hora k Mohamedovi…. Pokud nedotlačíš muže k psychologovi, zkus se poradit s psychologem ty, jak jednat s takovým mužem. Pokud se podaří, abys projevila více pochopení, manžel si toho všimne a rázem začne psychologům víc fandit. To by pro něj bylo dobré, neboť člověk, který věří tomu, že nenávidí svoji matku, vnitřně velmi trpí, ať už si to uvědomuje nebo ne. A ten, kdo nenávidí svoje rodiče (ať už k tomu má jakékoliv důvody), těžko může milovat sebe. A bez lásky k sobě se těžko žije. Není divu, že je nervák. Zdá se ale, že ty a vaše miminko to s ním docela umíte, soudě podle toho, že se situace zlepšuje.
Taky máš pravdu, že společnost zlostné jednání mužů toleruje, obecně se věří, že to je projev síly. Chlap smí řvát a mlátit do stolu, ale nesmí plakat. Stálo by za to, kdykoliv se tvůj manžel před malou ovládne, abys mu řekla, že jsi za to na něj hrdá a že víš, že to pro něj není snadné. Třeba se postupně povede, aby vnímal, že je silný, když vztek ovládne a ne když zastrašuje své okolí .
Ideální by bylo, aby pocity vzteku zpracoval-změnil, ne potlačil. Přeju všechno dobré!
Také jsem konečně dočetla tu knihu od Kateriny Kaltsogianni: “Psychopat”. Není to moc veselé čtení, přesto, že autorka píše s humorem. Popisuje své soužití s mužem s poruchou osobnosti, který ji systematicky po dlouhá léta fyzicky týral a psychicky deptal. Nemám, milá A., pocit, že v případě tvého partnera je to stejné. Píšeš, že máte hezký vztah, že k dceři se chová laskavě a i k jiným lidem je srdečný, což by člověk s psychotickými rysy asi nedokázal. Vracím se k tomu tématu jenom proto, že kdyby to náhodou četl někdo, kdo věří, že se ho to nějakým způsobem týká, bylo by dobré, aby vyhledal pomoc. Znám i v Čechách terapeuty, kteří, jak věřím, by mohli pomoct odhalit mechanismus, proč člověk v takovém vztahu setrvává, a také pomoct najít sílu a cestu, jak z toho ven.
[31] Mila Kalli, dekuji za Tvuj komentar a obecne za clanky tady. Myslim,se, ze spouste lidi mohou pomoci.
Krasne jaro preji!
[33] Ano,clanky a rady mi pomohly hrozne moc!osobne si myslim,ze jsou pro nas pro vsechny tak trochu jako psychoterapie na dalku,ktera spouste lidem prinasi moznost podivat se na veci ze dvou stran a ne porad z te jedne pozice ublizovaneho jedince.Manzelstvi je svazek a prinasi s sebou spoustu uskali,nekdy je treba i hodne sebezapreni a tolerance.Me osobne se moc libi fraze:kdyz nejde hora k Mohamedovi….
Prosla jsem si tim a rada bych Vam napsala jak jsem to vyresila ja.Jak jsem uvedla v komentarich u clanku o tchyni,po odchodu tchanovcu,jsem dost casto premyslela a spoustu veci si tak nejak srovnala.Dnes s jistotou vim,ze treba pro meho manzela to byl obrovsky sok!Najednou po trinacti letech uplne sami,bez neustaleho remcani tchyne a tchana ,byl urcite sam v sobe zmateny.Nikdo nam nerikal co budeme delat,varit,nikdo nam nemluvil do vychovy dvou deti.Muj muz zacal byt nesnesitelne nervozni,kazde rano vstaval se spatnou naladou,nadaval,rval a pro nikoho nemel vlidneho slova.Trvalo to temer dva roky.Pokud dostal ty sve vybuchy zlosti,okamzite jsem se klidila do vedlejsi mistnosti a rekla mu ,ze se s nim budu bavit az bude schopny klidne konverzace na urovni dvou dospelych lidi a bez ucasti nasich deti.Vetsinou,jak jsem vypozorovala,si po hodine vubec nic nepamatoval,ze by na me rval!Chvilemi mi to pripadlo,ze asi nebude normalni,po takovych scenach si nic nepamatovat,ale cas bezel a ja se stim naucila zit.Vetsinou se jednalo o uplne malickosti,pri vytirani to byl chlor,ktery byl pry citit ,vic nez je zdravo a udajne skodit nasim detem,jenz byli v tu dobu vetsinou ve skole.Jindy pretopeny byt teplem,proste porad neco!Nebylo dne kdy by si na neco neztezoval!Po case jsem mu sdelila,ze si myslim,ze kazdy clovek ma po ranu ,kdyz vstane dve moznosti jak se citit….bud hrozne,jako to dela on,na vsechno nadavat a vse videt cerne a mizerne a nebo pozitivneji ,jako to chci videt ja,jenze mi to neustale nekdo v me pritomnosti neumoznuje a do finale tuhle celou negativni energii prenasi na vsechny cleny rodiny a hlavne nase dve deti,ktere jsou preci plne radosti ze zivota a ocekavani,proc je tedy zatezovat negat.energii.Obcas ,si myslim ,ze o tom po vecerech sam zacal premyslet,koupila jsem mu i par knih ohledne pozitivniho mysleni a ucty sam k sobe.Zacalo se mu to i libit a ja videla ,ze se pomalinku sam snazi a i ke me a detem si zacal vytvaret lepsi vztah.Hrozne moc jsem o jeho chovani premyslela a mozna ze on sam za to ani nemuze,jak rikala p.Kalli,u nekterych chlapu se stres projevuje nervy a vybuchy zlosti.Ja si ale porad myslim,ze v pripade meho muze,to mohla byt precitlivelost a stres z noveho prostredi z novych a pro neho neznamych pocitu zodpovednosti,ke ktere nikdy nebyl veden za naseho spolecneho souziti s tchanovci.Vse za neho delala doposledka matka,ktera mela v nasi rodine to nejsilnejsi slovo.Ted byl narade on a nevedel si s tim rady…nevim,to si myslim ,ja.Tachanovci ve vsem rozhodovali za nas a najednou jsme se museli starat a byt zodpovedni sami,coz me osobne problemy nikdy nedelalo,jsem zvykla z domu,ale on si myslim ze byl dost “mperdemenos” a proto byl tak nervni!Nicmene,vse se po case tak nejak dostava do svych koleji,neni to jeste uplne nej,ale ja dochazim do kurzu psychologie a rekla bych ,ze muj muz zacina but i zvidavi,co noveho jsme se tam naucili.Po vecerech si sedame v obyvaku a ja mu o vsem vypravuji,zrejme na me i vidi ,s jakou chuti mu o vsem vypravim a sam o vsem zacina premyslet!Musim zaklepat na drevo,sama jsem si vsimla ,ze dela i pokroky ve svem vybusnem chovani,vidi i na me ,ze jsem klidnejsi,jelikoz me vetsinou stresoval on sam.Uz ani tolik sproste nenadava,a pred detmi si dava velky pozor co rekne!Vetsinou staci uz jen me zvednute oboci a vi,ze neni vhodna chvile,neco resit za ucasti deti….Tim chci jen poukazat na to ,ze kolikrat nektere lidi hodime do pytle s “psychopaty”,ale uz se dal nepidime po tom duvodu jejich hrozneho chovani.Nejaky cas pocituji,ze se veci mezi nami lepsi,a hlavne hodne komunikujeme /coz nikdy predtim nebylo,za spolecneho bydleni s jeho rodici/ !Mluvime o svych pocitech,coz si myslim,je pro vztah to nejdulezitejsi!Pred casem z meho muze vypadlo,ze nikdy necitil lasku ze strany otce,mel tim na mysli tu lasku,kdyz sve dite k sobe privynete ,polibite,hrajete si s nim,povidate o cemkoliv a tak…Nic takoveho tam nikdy nebylo,a dodnes maji oni dva velmi osklive vztahy mezi sebou .Myslim,ze jsem svemu muzi hodne pomohla ,i pres to ,ze jsem si s nim vytrpela hrozne roky!Neodsuzuji ho za chovani k me osobe,jelikoz si myslim,ze za to v podstate nemohl,cela jeho familie to ma zrejme organickeho puvodu a jsou vsichni velmi “agchotiki antropi”.Konec koncu jsem rada,ze jsem proti tomu zacala trochu “bojovat”,a nas zivot dostava po tolika letech ten spravny smer,i kdyz to trvalo dele.K jeho chvale ovsem nelze nerici,ze i pres svou vybusnou povahu/ ted uz zkrocenou/je tim nejlepsim a nejobetavejsim tatou pod sluncem!!Dnes nelituji sveho rozhodnuti,ze jsem tenkrat zustala a snazila se za nas za oba bojovat!!On totiz tenkrat dost hodne bojoval za to ,za si me i navzdory sve rodine a pribuznym vezme za zenu …..Stalo za to,alespon se o to pokusit!!!
…..a jeste neco,pred nedavnem mi zniceho nic sdelil tuto frazi,ktera mozna pro nektere neznamena vubec nic,pro me ale tahle veta mluvi za vsechno :
“Σε ευχαριστω πολλυ,που υπαρχεις στην ζωη μου”…..
[35] 🙂 Tak jen tak dál!!