Můj příběh
Moje řecká adaptace
Do Řecka jsem se dostala, asi jako většina ostatních holek z ciziny, když mě na dovolené sbalil na pláži můj muž. Tenkrát mi bylo třiadvacet a byla jsem docela naivní. Na Moravě nebyla práce a já pořád bydlela u rodičů, studovala jsem výšku a chtěla do světa.
Kostas se mi líbil hned od začátku. S kamarádem se procházeli po pláži, zdravili se s kdekým a hlavně se mi zamotala hlava, když jsem ho viděla jezdit na windsurfingu.
První den si nás sice kluci nevšimli, ale druhý den už nás zdravili a zvali na koktejl do baru a večer na diskotéku. Kamrádce se docela líbil ten druhý, Nikos, po dovolené ale mezi nimi veškerý kontakt skončil. Jenže mezi námi s Kostou ne. Denně mi telefonoval, bavili jsme se, jak se dalo. Já trochu německy, on taky něco, do toho pár anglických slov. Dva měsíce na to už jsem zase letěla na Rodos. A pak znovu a znovu, až mě v Aténách (mimo sezónu to jinak než přes Atény nejde) načapali, že jezdím prý nějak moc často a začali se mě vyptávat, co tu dělám a tak a já jak jsem se moc nedomluvila, strčili mě do nějaké cely předběžného zadržení, a já s pláčem v očích se to snažila Kostovi, který na mě čekal na Rodu, vysvětlit.
Po téhle hrůzné příhodě jsme se rozhodli, že se vezmeme. Zamilovaní jsme byli a celý život před sebou, tak proč ne. Svatba byla malá, zařizovala se na rychlo, takže jen jeho rodina a svědci a to bylo všechno.
Jeho rodina mě přijala celkem dobře. Aspoň jsem si to tak ze začátku myslela. Hlavně proto, že jsem jim nerozuměla. Jenže jak jsem začínala víc a víc rozumět řecky, tím mi bylo jasnější, že se jim nelíbí, že jsme neměli církevní sňatek, protože já jako nepokřtěná se vdávat v kostele nemohla.
Takže asi po roce mě Kostova maminka připravila na to, že svatba bude znova, tamta byla jen kvůli papírům a teď bude pořádná, abychom mohli pozvat celou vesnici. Jenže že já se musím nechat pokřtít. A já, zamilovaná a vystrašená, do toho šla. Překousla jsem celé divadýlko, kdy jsem na sobě měla bílé průsvitné šaty, ve kterých když mě namočili do kádě s vodou, jsem vypadala úplně nahá. Místní pop se na mě zálibně díval a mně bylo opravdu dost hrozně.
Tchýně mě konečně přijala za svou, když konečně došlo na její přání a měli jsme pořádnou řeckou veselku se vším všudy.
Jenže pak přišla druhá zima a manžel byl věčně někde v kafeníu, tchýně sbírala olivy, mě nechtěla pustit s sebou, protože jsem byla už těhotná a já seděla doma a užírala se nudou. Po čase jsem se seznámila s jednou Češkou, která za mnou občas zašla, protože manžel si nepřál, abych chodila někam já. S Hankou jsme rozebíraly všechno možné. Měla muže z Německa, ale na Rodosu bydleli dva roky kvůli manželově práci. Hanka nějaké zákazy a příkazy vůbec neznala, takže aspoň ona vnesla do naší domácnosti takového osvěžujícího ducha svobody. Jenže to manželovi začalo postupně vadit taky a tak mi zakazoval se s Hankou vídat. A když se Hanka odstěhovala, já jsem porodila a připadala si tak strašně sama.
Řecky jsem se naučila ve vesnici celkem rychle, ani mi nic jiného nezbývalo, ale šťastná jsem nebyla. S manželem jsme se začali dost hádat, tchýně na mě pořád viděla nějaké chyby, ani mi nedovolili vzít malou, když se narodila, celých 40 dní ven, prý aby ji někdo neuhranul a já se ocitla v takové situaci, že jsem netoužila po ničem jiném, než návratu domů.
Všechno se to vlastně nakonec vyřešilo za mně. Manžel si našel (asi na pláži) další léto nějakou Polku, do které se prý zamiloval, a tak mě s malou celkem bez obtíží pustil zpátky domů s tím, že do Řecka za ním bude jezdit na prázdniny.
A tak jsem si prožila svých několik let v Řecku. Nevzpomínám na ně zrovna nejraději, kdybych bývala byla starší, asi bych si rozmyslela víc věcí a nehrnula se po hlavě do sňatku s někým s tak odlišnou mentalitou. Ale Řecko pořád miluji, vracím se sem každý rok. S bývalým mužem máme naštěstí teď už docela korektní vztahy, s Polkou se nakonec opravdu oženil a mají další dvě děti a já si říkám, že jsem nakonec celkem dobře dopadla.
Z Rodu zdraví Lenka Málková
