Z příspěvků čtenářů
Nejen půda může v Řecku hořet. Také může vyhořet naše chuť do čehokoliv, a to pořádně. Může jít o syndrom vyhoření a dá se to léčit.
„Byla jsem téměř na zhroucení, neměla jsem do ničeho chuť, žádná radost z práce. Nakonec už jsem nemohla pomalu ani vydávat klíče od pokoje. Měla jsem absolutní odpor k jakékoliv komunikaci s lidmi. Nikdo mě už nezajímal. Hotel, ve kterém jsem osm let pracovala, nepatřil zrovna k nejlepším a tak spokojených lidí bylo málo. Nakonec jsem dokončila osmou sezonu a k práci na recepci jsem se už nikdy nevrátila.“ říká Soňa, která pracovala na ostrově Rhodos na recepci hotelu.
Na řeckých destinacích je to známá věc, že se pracuje sedm dní v týdnu bez jediného dne volna někdy i několik měsíců. Lidé si na to již zvykli. Pokud se nad tím zamyslíme, uvědomíme si, že je to nesmírně náročné. Pracujete s tím, že musíte pracovat a nemáte před očima jinou volbu. „Máme jen pět měsíců na to, abychom se uživili. Manžel dělá také v turismu a tak děláme od nevidím do nevidím a pak zažíváme stres, jestli si práci udržíme i na příští rok. Mezitím se starám o děti, které mi hlídá tchýně, když jsem v práci, prakticky si neodpočinu.“ říká Soňa.
Přestože se syndrom vyhoření nepovažuje za nemoc, spíš za poruchu ve vztazích, nese sebou spoustu zdravotních problémů. K jejich nápravě je často nutná nejen zdravotní péče, ale i řešení primární příčiny. Tou syndrom vyhoření v mnoha případech skutečně je. Přetrvává-li syndrom vyhoření, zdravotní problémy se vrací a stále prohlubují.
Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání. Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení. Kladná zpětná vazba je u práce s lidmi nanejvýš důležitá. Ovšem je stále mnohem více lidí, kteří raději napíší stížnost, než by ocenili kladně alespoň maličkost.
Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu. Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života. Špatné vztahy doma, stres v práci bez odpočinku a vysoké nároky zaměstnavatele.
Dobrou radou myslím je, na sebe nezapomínat. Zachovat si pravidelně alespoň nějakou tu chvilku pro sebe. Naštěstí je mnoho literatury a informací dostupných na internetu zabývajících se psychickým zdravím popř. syndromem vyhoření.
Nenechte si tedy v létě vyhořet!
Petra Dimitriou , Rhodos
Ja delam delegatku uz leta, a mam teda pocit vyhoreni kazdy zari, kdyz koncim:((
to já mám pocit vyhoření už od ledna, jakmile je v dohledu další sezona :)))))